Kieren a Destiny

Mary se divila tomu faktu, že nemá rodiče, opravdu jí to bylo záhadou. V tomhle čarodějnickém světě se moc nepohybovala, vždycky to spíše zavrhovala, ale Destiny se jí zdála jako dobrý člověk. A ještě aby ne, když je to protipol Darkness! "Srdíčko.." vydechla nešťastně, když to celé slyšela z jejích úst. "Je mi líto, že sis tímhle musela projít, ale teď už jistě bude líp, ne? Máš alespoň někoho na koho se můžeš spolehnout? Předpokládám, že tě našel Rick, nezlobí tě moc?" s Alaricem se znala moc dobře, nějak tušila, že to on jí našel a přivedl jí k němu na školu. Tak jak on to dělával a ona byla za tohle ráda, za ty dobré skutky, co vykonával, proto se nebála, když Kieran šel na tuhle školu, věděla, že tam se bude mít dobře. I když se tam Kieranovi moc nelíbí, babičce Mary to raději neříká. Až moc má tuhle školu ráda.
"Ano, je to hodný kluk, ale někdy dokáže být pěkně tvrdohlavý, na to si dávej bacha" přimhouřila nad tím očka a koukla po něm periferně. Pak se koukla zpátky na ní "A jaká byla tvoje první přeměna? Zvládla jsi to dobře? Pamatuji si tenkrát, že mě to trvalo celé hodiny, moc jsem s tím bojovala. Nejspíš to máme v rodině" opět koukne směrem ke Kieranovi, který na tom byl podobně, kdyby opravdu tenkrát nezasáhla Hayley, tak by byla s ním nejspíš v koncích.

Jemně přikývla na souhlas hlavou. "Alaric, Hayley, Hope a především Kieren.. Alaric je hodný  jen se chová jako můj otec, na což si musím zvyknout.Nejsem zvyklá na to že by mi někdo říkal co mám dělat." zašklebila se. "Ale škola je fajn, dobře tam vaří a sem tam je tam i zábava."uculila se. Cítila se skutečně dobře, jako by si snad povídala se svojí vlastní babičkou. Skoro až by jí to vehnalo slzy do očí. Nic takového nezažila a to jak milá Mary k ní je jí dojalo.
"Rozkaz. Pokud mi ale někdy ublíží, větším trestem pro něj bude to že to vůbec udělal. Není hloupý, naopak. A dojde mu to." bylo jí jasné že to určitě vždycky nebude úplná idilka. Dříve nebo později musí přijít něco díky čemu se pohádají nebo jeden z nich udělá chybu."Ze začátku to byl horor. Příšerně to bolelo a nějakou dobu to trvalo, ale nakonec to byl skvělý pocit. I když.. jednu chvilku jsem si přála zemřít. Bolest byla tak.. intenzivní. Vyrovnala se ale tomu co přišlo potom. Běžet volně to bylo.. nepřekonatelné. Velký podíl na tom má ale Kieran. Byl u mě za což jsem mu neskutečně vděčná. Doufám že vás nijak nezdržujeme. Nepotřebujete s něčím pomoct?" zeptá se starostlivě. Chtěla by jí nějak oplatit to jak je k ní Mary milá.

“Alaric to myslí se všemi dobře, chce vás před vším ochranit, to mu nesmíš mít za zlé děvče” odvětila Mary. Protože měla Alarica opravdu ráda za to, co dělal, ale chápala i Destiny, že to pro ní musí být nezvyklé, obzvlášť po událostech, kterými v jejím životě prošla. Měla proto pochopení pro oba dva. “To je dobře, že se ti tam líbí, moc dobre..” usmála se přívětivě. “Ale dávej si pozor na Hope..” upozornila jí najednou. “Hayley je moc hodná žena a určitě Hope pochytila mnoho dobra od ni, ale taky je dcerou Mikaelsona a to nevěstí nic dobrého, proto se měj na pozoru” dodala jen. Protože jejich rodina nesnesla na jejich pozemku někoho se jménem Mikaelson, jedinou kterou respektovali byla Hayley. I když Mary často Hope hlídavala, uvědomovala si, že některé geny určitě pochytila od jeho otce. A mohla se snažit jí vychovávat, jak nejlépe mohla, i tak zdědila spoustu jeho nepřátel. Proto Dee takhle varovala dopředu, i když si toho možná byla až moc vědoma.
“Máš pravdu, tohle bude jeho největším trestem” zasmála se nad její poznámkou, opravdu si tu blonďatou holčinu oblíbila.
“Věřím, že ze začátku to musel být horor, ale ta svoboda a volnost potom.. Jak říkáš, je to nepřekonatelné a tenhle pocit zažiješ ještě tolikrát a pokaždé to bude nepřekonatelný zážitek” řekla upřímně a od srdce, protože pro ní tohle byla jedna z nejlepších věci v životě, na kterou rada vzpomínala.
“Ale ne, nepotřebuji. Kieran už všechno stihl udělat včera, takže už tu není nic s čím by jste mi mohli pomoct.
Uběhla hodina od chvíle, kdy přišli a proto Kieran koukl s tázavým pohledem po Dee “Můžeme vyrazit? Ať to všechno stihneme? Mary nás jistě ještě někdy navštíví ve škole nebo můžeme sem přijet jindy” ujistil jí.

Když došlo na upozornění o Hope, nasadila nečitelný výraz. Hope měla ráda. Sice byla Mikaelsonová, ale věděla že i ona sama dokáže úžasné i děsivé věci. Jedna pro druhou ale znamenají hodně a nenechají aby ta druhá padla na špatnou stranu. Takže se jen nakonec usmála, potom co zhodnotila že pokud jí Kieran ublíží tak se ztrestá sám a Mary s ní souhlasila.
"Přesně tak to bylo. Určitě sem budu jezdit minimálně každý měsíc, takže se uvidíme." pak pohlédla na Kierana, docela smutně že už musí jet."Jistě jistě, pojedeme. Moc jsem vás ráda poznala. Kdyby se cokoliv dělo, neváhejte říct Kieranovi a jsem tu s ním jak na koni. I kdyby měla problém smečka, dejte vědět." byla si jistá že dřív či později nějaký problém přijde s tím co se momentálně dělo. Rozloučila se s  ní tedy, a spolu s Kieranem šla poté do auta. "Tvoje babička je úžasná." prohlásila když už se v autě nakonec rozjeli a s úsměvem jí zamávala. Přála by si aby mohli zůstat o něco déle. Nestávalo se jí často že by si s někým takhle rozuměla. Nakonec pohlédla na něj a uculila se. "A ty historky o tobě z dětství byly roztomilé.. vsadím se že jsi byl číslo."mrkla na něj. Nemyslela to nějak zle, jen ho jemně pošťuchovala. Jak si všimla nikdy to nebylo zlé, protože jí to nějak pokaždé vrátil. "Cestou si musíme koupit něco k jídlu, nechci abych odpadla nebo pak tancovala na stole. Což se stát může. Nikdy jsem nějak moc nepila, takže si nejspíše zábavu užiješ teď ty jako já u historek o tvém dětství." Pohladila ho jemně po koleni, ale nechtěla ho nijak rozptylovat od řízení.

Kieran se rozloučil také se svojí babičkou Mary, která mu hned do ouška pošeptala, že téhle holky se má držet, jak nejdéle to půjde. Musel se nad tím pousmát, protože tohle byla typická Mary! Vždycky mu do všeho takhle mluvila, ale ona sama musela vědět, že má bohužel svojí hlavu a že je dost tvrdohlavý na to, aby se držel jakékoliv její zásady včetně téhle. I když musel uznat, že by se jí nejspíše držet měl, už jen kvůli tomu, jaký na něho měla vliv. Možná na něho měla až takový vliv, že ho to trošku děsilo a nechtěl se zas tak moc hrnout do nějakého vážného vztahu. Ale dnešní den si chtěl užít, takže nad tímhle ani moc teď nepřemýšlel.
Nastoupil hned po Destiny do auta na místo řidiče a hned nasadil zvědavý výraz směrem k ní. "Úžasná to ona je" pokývl hlavou uznale, protože jinak by se o ní ani povídat nedalo. Nakonec se tedy i rozjel a oba společně jeho babičce ještě zamávali. "Hele, necháme historky historkama.. Nechci se raději o tom bavit, ještě bych se za to musel stydět! A to si nemůžu dovolit před tebou přeci, musím si zachovat svojí image bad boye, no ne?" na tváři se mu mihl náznak úšklebku, ale nakonec se nad tím sám zasmál. "A číslo jsem do teď! Jen už v jiném měřítku nejspíš" dodal a mrkl na ní nazpět s úsměvem na tváři.
"Jasně, taky jsem ještě nejedl nic jiného kromě vajíček, takže by nebylo úplně od věci se zastavit někde na jídle, to se neboj" ujistil jí a periferně po ní na moment koukl. "Ale rád bych si užil nějaký ten taneček na stole" přimhouřil očka a tvářil se vážně, ale když ho pak pohladila po koleni, tak se usmál. "Možná by ten taneček nemusel být jen na stole, ale rovnou na mém klíně, nemyslíš?" zazubil se nakonec, protože mu to připadalo jako geniální plán. ( )

"Proč by jsi se za to měl stydět? Navíc, přede mnou žádnou image mít nemusíš, buď sám sebou vlčku.." uculí se. Byla neskutečně ráda když souhlasil s tím že si někam na jídlo zajdou. Při zmínce tanečku na stole, okamžitě zrudne. Když ovšem dodá že by mu měla zatančit na klíně, uculí se. "To si ještě rozmyslím. Taneček na klíně nebudeš mít zadarmo. Leda že by jsi mi udělal striptýz." pronesla zcela vážně a rozesmála se. Stáhla ruku a zapla jim rádio, ale nijak to neřvalo. "Klidně to může být i rychlé občerstvení, mě tím rozhodně nijak neurazíš. Pokud to bude dobré, jsem pro cokoliv." pokývne jemně hlavou. Určitě oba dva už mají zátoku i město prolezlé pokud jde o jídlo, ona rozhodně ano. "Och tohle je moje písnička!" vypískne nadšeně, ale nijak extra vysoko a hned na to si začne broukat. Má hezký jemný hlas. Jde o druh hlasu který rozhodně nikoho neurazí. Málo kdy měla příležitost nějakou písničku slyšet, tuhle měla ráda ale téměř okamžitě.

"Nemůžu být jen tak sám sebou, to bys to pak určitě práskla své milované Hope a víš, že my dva mezi sebou dost dlouhou dobu válčíme, teď by měla triumf, kdybys jí to všechno řekla!" řekla s hodně velkou nadsázkou a na tváři se mu objevil úšklebek. Nemyslel to teď nijak zle, ani proti Hope. Dokonce si začal i zvykat na ten fakt, že jsou ty dvě nerozlučná dvojka, ale Bůh ví, jak dlouho mu to vydrží.
"Takže slečna si přeje striptýz?" nadzvedne obočí a na tváři se mu znovu objeví ten jeho hravý úsměv, která značí, že do toho jde. "Není problém, pokud pak bude tedy ten taneček.." na chvilku na ní stočí svůj pohled a mrkne. Pak se ale dál věnuje cestě, přeci jen nechce, aby se vybourali. V tomhle on byl docela svědomitý.
"Myslím, že přesně vím, kam by jsme se mohli stavit" řekl a hned na to zatočil do jedné vesničky, která byla kousek od New Orleans. Nijak známá, ale byla tam hospůdka, kam dřív chodil na brigády a kde byl vždycky vítanou společností. Takže se rozhodl právě pro toto místo, už jen kvůli sobě a navíc tam skvěle vaří, takže se tam bude líbit i Destiny!
Když si pak začne pobrukovat tu písničku, tak se nad tím musí usmát. "Máš kouzelný hlas" zamumlá, ale tak aby ho slyšela. Opravdu se mu její hlas líbil, v tady těch věcech byl vždycky upřímný a otevřený, takže pokud by se mu to nelíbilo, tak by se ozval, ale teď to bylo naopak.

Zatvářila se šokovaně jako by mu dávala najevo že jí šokuje že si to o ní myslí. Ale pak se rozesmála. Osobně by považovala za podlé něco takového udělat. Navíc nemá důvod proč by něco takového Hope vykecala. V duchu tajně doufá že se ti dva nějak usmíří, nebo se alespoň budou tolerovat. Když nasadí ten svůj výraz díky kterému by ho nejradši snědla, uculí se a lehce se zavrtí na sedačce. "Beru!" pronese jako potvrzení jejich menší dohody. Vidět ho přinejmenším polonahého pro ní bude zážitek. Ona rozhodně nějaký ten taneček zvládne a pokud on bude dostatečně odvážný, ona si bude moct zase odškrtnout věc kterou nikdy neviděla nebo nedělala. "Skvěle. Mám příšerný hlad. Drží na uzdě mojí žízeň. Proto tolik jím." Sice jí to nerozptýlí od žízně, ale když jí, nemůže kolem sebe přeci kousat no ne? Jakmile si začne zpívat a ona dostane kompliment, začervená se a uculí se. "Děkuji." pošle mu vzdušný polibek jelikož ho nechce až moc rozptylovat.

Překvapeně zamrká, když jejich dohodu potvrdí. Nečekal, že tahle malá blondýnka je až tak odvážná, ale na druhou stranu aspoň líp pro něj! Neměl by si vůbec na co právě teď stěžovat, takže už se jen těšil na večer, protože to nejspíš bude teprve zábava! Pro něho žádný striptýz navíc nebyl problém, nebyl žádný stydlín a spíš tohle bral ze srandy, takže byl s tímhle celkem v klidu a smířený. Po chvilce konečně dojeli k té hospůdce, kam se Kiearan tak těšil. Měl hlad a dobrému jídlu nikdy nepohrdne, obzvlášť tady ne. Po chvilce zaparkoval před tou hospůdkou a vylezl z auta "Doufám, že ti tu bude chutnat stejně jako mě" zazubí se a zavře za sebou dveře od auta a už už si to kráčí do té hospůdky, kde jakmile vejde, tak se mu na tváři objeví úsměv. Hned se rozejde k baru, kde rozlívá pivo nějaký postarší můžu. Chvilku čeká, než se otočí směrem k němu a když ho ten muž spatří, tak se mu na tváři vyrýsuje taktéž široký úsměv, který napovídá tomu, že ti dva se moc dobře znají.
"Kierane! Rád tě vidím chlape!" s pozdravem ho přivítá ten neznámí muž a hned se spolu chlapácky obejmou. "A koho pak si to přivedl sebou?" sjede Destiny pohledem a s úsměvem si s ní podá roku, aby se seznámili
"Taky tě moc rád vidím" poplácal ho po rameni při tom objímaní a hned potom svůj pohled stočí k Destiny, které už podával onen muž ruku na přivítanou. "Bille tohle je Destiny, Destiny tohle je Bill" představí je navzájem.
"Tak co si dáte, děti?" koukne s tázavým výrazem po obou Bill, který byl očividně rád, že je vidí.

Ona nikdy nic takového nedělala, ale věřila tomu že je to jen pro srandu. Takže si z toho nakonec takovou hlavu až tak moc nedělala. "Věřím že bude. Ale mám pocit že bych mohla sníst celou krávu. Později si budu muset zajít ale do lesa na lov." naznačí mu tím že se projevuje i její touha po krvi. Je to něco co neovlivní a rozhodně nechce nikomu ublížit. Jakmile zastaví sama vystoupí a následuje ho. Kolem ní se šíří klasické pozitivní aura. Jakmile je přivírá onen muž, usměje se na něj. "Dobrý den, ráda vás poznávám." a skutečně tomu tak je. Ráda vidí další přátelskou tvář takže si s ním i potřese rukou.
Když se zeptá na objednávku, zamyslí se. "Cokoliv s masem a dvojitou porci a hranolky prosím." uculí se nevinně a pak pohlédne na Kierana. On určitě z jejích stravovacích návyků udivený nebude, přeci jen už viděl že jí poměrně dost. Oslovení děti jí přišlo hodně zvláštní, i když muž působil oproti ní o dost starší. Přeci jen ale je co nejblíže u Kierana, je to jako nějaký instinkt který jí velí aby se ho držela co nejblíže. Cítí se v jeho blízkosti v bezpečí a to se asi jen tak nezmění díky všemu co si s ním prožila.

Kieran si byl vědom toho, že Destiny bude dřív nebo později chtít krev, ale myslel si, že to počká alespoň do New Orleans. On tuhle touhu po krvi sám nechápal, protože to přeci jen sám nezažíval, ale byl zvyklý ze školy, kde se nacházelo spousta upírů, kteří se tu vzdělávali.
Byl rád, že se Billimu Destiny líbí, ale ani ho to nepřekvapovalo, už jen díky té její pozitivní auře, která svítila na míle daleko a byla dost nakažlivá.
"Páni, to by člověk nevěřil, co se do takového malé dívenky vejde" párkrát překvapeně zamrkal, když mu řekla svou objednávku. "A co si dáš ti Kierane, klasiku jako vždycky?" s tázavým výrazem se podíval i po něm. Znal ho už dlouho na to, aby věděl, co má tenhle hoch rád.
"Ano, dám si přesně to, co máš na mysli" souhlasně hned přikývl, vždycky si tu dává to samé, takže ho ani nepřekvapilo, že Bill přesně věděl, co chce. Trávil tady také spoustu času, takže už díky tomu se nebylo čemu divit. Hned pak vzal Dee za ruku a šel s ní k jednomu ze stolů, který se nacházel v rohu místnosti. Byl to stůl pro dva, takže měl jistotu, že je tam nikdo nebude otravovat, protože do téhle hospůdky se rádi přicházeli lidi bavit i s neznámými lidmi a tihle lidé jsou pak až otravně vlezlí, což Kieran nemá moc v lásce. Usedl tedy na židličku a podíval se po Destiny "Tak jak se ti tu líbí?" zvědavě po ní koukl s úsměvem na tváři. "Vím, že to tu není nic moc, ale věř mi, že personál je tu skvělý" narážel na Billyho, který se po nich s úsměvem koukal. "Mám to tu rád" vydechla spokojeně a založil si ruce na prsou a rozhlížel se po té místnosti, kde se nacházeli.

Uculí se na Billyho, protože moc dobře chápe jeho udivení. "Co na to říct, miluju jídlo a mám příšerný hlad." pousměje se. Navíc mají vlastně už večeři, takže oběd přeskočili. Musí si to nějak vynahradit. Rozhodně je ale zvědavá co dostane on. Byla překvapená když jí vzal za ruku ale s uculením šla vedle něj až k jejich cíli. Sama se usadila a pohlédla na něj. "Vypadá to tu fajn, neblázni. Navíc já nejsem ten typ holky který by chodil do nóbl restaurací. Tohle je pro mě ideální."souhlasila. Billy se jí zdál také fajn, takový milý usměvavý muž. "A já můžu říct že už teď jsem spokojená s personálem, jídlo budou mít stoprocentně taky super." Pak se ale více zamyslela. Jak to bude teď se vším celkově? Škola, její moc, boj s Darkness a bůh ví co ještě dalšího přijde. "Notak, určitě sem nikdo nevrazí a nebude dělat problémy. Uvolni se trošku." podotkla a naklonila hlavu na stranu.

Kieran se nakonec u jídla uvolnil, byl v dobré náladě, obzvlášť když blízko něho byla Destiny, se kterou se opravdu cítil mnohem uvolněněji. Možná to bylo trošku zapříčiněno tím, že má prostředky k tomu, aby se lidi cítili lépe a možná to ho děsilo, co když tenhle pocit není skutečný? Tuhle myšlenku, ale za chvíli vypustil z hlavy hned potom, co jim přinesli jejich jídlo. "Tak dobrou chuť" popřál jí a zazubil se na ní, předtím než se vrhl do jídla. Když to celé dojedl, tak se pohladil po bříšku, protože bylo konečně spokojeně najezeno "Doufám, že ti chutnalo stejně jako mě" mrkl na ní a zasmál se. Teď už mu snad nic nechybělo.
Po delší chvilce, kdy jen seděli a stravovali to jejich jídlo, tak se po ní s tázavým výrazem podíval "Tak co, můžeme vyrazit?" usmál se spokojeně. A mezitím se i začal zvedat s tím, že počítá, že už mohou jet. "Teď už asi stačí jen zarezervovat nějaký ten pokoj v hotelu, přeci jen budeme muset někde přespat, já rozhodně nebudu moct řídit" řekl s úšklebkem na tváři a přehodil si přes sebe mikinu, kterou si během jídla sundal. "A nebo si pak můžeme objednat taxíka a vrátit se zpátky do Zátoky a příští den se pro auto znovu vrátit do New Orleans, ale to se mi zdá zbytečně složitý, ale je to na tobě. Jak to cítíš" mrkl na ní a zvědavě čekal na její finální odpověď.

"Dobrou chuť." pronesla s úsměvem a sama se dala do jídla. Steak byl skutečně skvěle udělaný, hranolky byly přesně tak jak mají být. Dala si k tomu ještě colu a byla dokonale spokojená. "Bylo to skvělé. Musíme sem chodit častěji když bude příležitost." její tón hlasu skoro až říkal že je to jasná věc.
"Jistě můžeme vyrazit." pousmála se, vzala si svůj svetřík či cokoliv co měla na sobě a vstala. "Řekla bych že pokoj bude stačit. Alespoň nebudeme muset potom chodit někam daleko, něco nám zarezervuju přes telefon." uculila se na něj. Hned se do toho dala, během několika kliknutí měla zarezervovaný pokoj. Poté s ním zamířila k autu a nasedla. "Tak Kierane, je na čase mi o sobě říct něco co neví někdo jiný. Ty o mě víš prakticky všechno. Cesta do města nám uteče určitě mnohem rychleji když si budeme povídat. Na oplátku se mě zeptej na cokoliv co chceš a co jsem ti ještě neřekla." zdálo se to opravdu jako férový obchod. Ona mu o sobě pověděla všechno, s velkou trpělivostí odpovídala na jeho otázky. Rozhodně ho nechtěla nějak rozhodit, spíše se jen zabavit na cestě a jako bonus dozvědět se něco více o něm. Co má rád, co rád dělá a cokoliv dalšího co je ochotný jí prozradit. V jejích očích bylo jasně vidět že je šťastná. Tak se necítila zatím s nikým až na její nejlepší kamarádku.

"To bys byla hodná, kdyby ses o to postarala" odvětil jen na to, že jim to zarezervuje přes telefon. Alespoň to bylo rychlejší, než aby se tím zbytečně zdržovali na místě. Pak jen nasedl do auta a znovu se rozjel, ale tentokrát už opravdu do New Orleans.
Následující její otázka nebo spíš prosba nebo cokoliv, co to je, ho docela vyděsí. Nerad o sobě mluvil, i když by to nejspíš bylo opravdu fér, vzhledem k jejich situaci a vzhledem k tomu, že ona mu řekla opravdu dost podstatných a osobních věcí, o kterých vlastně vůbec nemusela mluvit. Ale nebylo to přeci tak, že by jí do toho nutil, nebo to tak alespoň nevnímal.
"Nejsem moc zajímavý člověk Destiny, prostě jsem jen obyčejný vlkodlak, který se snaží nějak proplout školou bez jakýchkoliv problému, i když mu to moc nejde a snaží se, aby všechno v jeho životě dávalo smysl" řekl jednoduše a pokrčil nad tím rameny. Nechtěl nijak rozebírat svůj život, dřív netropil docela dost problémů, které ho pronásledují do teď a nechce o tom nijak mluvit, protože na to není pyšný. Někdy se dokonce do tady těch starých kolejí vrací, ale snaží se ovládat a nezpůsobovat problémy, jak tomu bylo dříve. Dříve to snad všechno dělal naschvál, ale teď se snaží být dobrý, už jen kvůli Mary, která si to moc přeje a dokonce se za něho i modlí. I když sám osobně si myslí, že jeho už nic nespasí a že stejně se vždycky u něho objeví ta špatná stránka, která je jednoduše neovladatelná v některých situací

Jakmile se ho zeptá a on dost znejistí, což vycítí, stáhne se. Prost ho jen nechá říct co jí chce říct. "Pro mě jsi zajímavý Kierane. Nepodceňuj se tolik." pousměje se. Ovšem ona sama se trochu stáhne i v tom že mu nebude říkat tolik podrobností se svého života. Pokud si chce žít normální život, ona rozhodně nebude ta pravá osoba.
"Páni.. právě mi došlo že nevím kam se vrtnu na Vánoce." pronese zničehož nic. Nechce otravovat Hope, i když si je jistá že by jí přivítala s otevřenou náručí, o její rodině to ale zatím říct nemůže. Nezná je nějak přesně do detailu. Nikdy vlastně svátky neslavila, ale děcka ve škole z toho dělají opravdu velkou věc. Pravděpodobně je bude trávit jen někde sama, ve vlčí podobě. Všechny děcka ze školy jezdí domů nebo k příbuzným, ona nechce být ale na obtíž. Nikdy nechce být na obtíž. Změnila téma jen kvůli tomu aby mu to nebylo nepříjemné, pak jí ale došlo jak tragicky na tom ona sama je. Nemluvě o dalších svátcích kdy bude opět sama. Věří v to že Kieran v sobě má i dobré části, jako každý. V každém je něco dobrého a záleží na tom jakou část v sobě nechá zvítězit. I ona sama se pere se svými démony. Sice je její podstata čistě dobrá, ale poslední události jí také změnily.

"Počkat, ty vážně nemáš nikoho, u koho bys mohla být alespoň přes Vánoce?" zvědavě po ní letmo koukl, jinak dával pozor na cestu. "Každopádně ve škole se taky budou slavit Vánoce, ale nebude to nejspíš takové jako s rodinou, ale přeci jen tam budou lidi, které znáš a budou se zpívat koledy, také se bude péct cukroví, můžeš si dát punč a není to tam tak špatné" pokrčí nad tím rameny, když jí tohle navrhne. Už jednou tam takhle slavil Vánoce a nebylo to tak špatné, jak to zní. I když to nebylo takové, jaké by to mělo přesně být, i tak si tam něco našel a byl rád, že je rád.
"Nebo pokud bys je nechtěla trávit ve škole, tak můžeš klidně jet semnou a oslavit je společně s mojí babičkou. Mary si tě určitě oblíbila, takže by to pro ní nebyl problém, možná naopak by byla ráda" navrhne jí nakonec. Ale nebyl si úplně jistý, jestli tohle pozvání přijme.
"A co Hope? K té jet nemůžeš?" zeptá se zvědavě, protože přeci jen si jsou dost blízké, takže ho docela překvapilo, když neřekla, že bude s Hope. I když je pravdou, že její rodina není moc uvítací typ. Obzvláště Klaus, který by asi cizí návštěvu nesnesl.
Pomalu už dojeli do New Orleans, kde se konali oslavy, všude bylo plno lidí a vypadalo to, že se všichni dobře baví. A taky aby ne, že! Kieran zajel někam blízko k hotelu, ve kterém měli rezervaci a pak když zastavil úplně, ta koukl po Destiny. "Připravena? Dneska to bude ještě dlouhá noc bych řekl" řekne s hravým úsměvem na tváři. "Máš nějaké přání, kam bys chtěla jít? Znáš to tu vůbec?" nadzvedne tázavě obočí. Je mu jasné, že tu už někdy musela být, ale to nutně neznamená, že to tu zná.

"Když jsem řekla že nikoho nemám, myslela jsem to vážně. Až na Hope ale.. je tam to ale." nerada si připomínala že je skutečně bez rodiny. Že nemá nikoho kdo by jí opatroval a dával na ní pozor, nebo by se o ní staral či více zajímal. Tím jediným člověkem kterého měla byla Hope. Nechtěla jí však neustále zatěžovat a otravovat.
Když jí začal říkat jaké to je když se slaví Vánoce ve škole, musela se nad tím na chvilku zamyslet. Neznělo to až tak špatně, ale nepochybuje o tom že by jí stejně mrzelo kdyby tam musela zůstat bez nějakého blízkého člověka. Překvapeně se na něj dívala když zmínil to že by mohla být u něj. "Nejsem si jistá jak by její rodina přijala že bych tam byla. Hlavně Klaus. O Hayley se ani tolik nebojím. Ta je jedna z těch které mají opravdu velké srdce." vydechla a napila se z lahve co tam měla z předchozího dne, nebo dvou. "Zvážím tvojí nabídku. Pokud Mary bude stále že mě vidí až tam párkrát zajedeme, přijmu to." pousměje se. Vlastně to nezní vůbec jako špatný nápad. Už jen ta představa že ona pomáhá Mary vařit a péct, a Kieran se stará o strom a přípravy dalších věcí byla zvláštně uklidňující. Z jejího přemýšlení jí poměrně dost rychle vytrhl když se jí zeptal kam by chtěla jít. "Znám to tu, jen jsem nikdy neobrážela bary." zasmála se. Opět se jí do očí vrátila radost. "Tentokrát nechám volbu na tobě." ráda ho nechá ať rozhoduje o více věcech. Přeci jen, většinou je to ona kdo musí rozhodovat o všem možném.

Na chvilku už si taky představil tu vánoční pohodu, pokud by s nimi Destiny strávila Vánoce. Byl si jistý, že by to byla jedna z nejkouzelnějších věcí, kterou kdy zažil. "Zvaž to, do Vánoc je času dost, třeba se za tu dobu změní ještě spousta věcí" mrkl na ní a přívětivě se usmál. "Necháváš volbu na mě, jo?" potutelně se usmál a nakonec vylezl z auta. Nejspíše během pár minut si zašli dát věci do hotelu, kde měli zarezervovaný pokoj a pak už vyšli vstříc přeplněnému městečku New Orleans. V tuhle noční hodinu to tu vypadalo opravdu kouzelně a Kieran to tu měl opravdu moc rád. Možná víc než Mystic Falls. Ale nebylo se čemu divit, NO vždycky mělo něco do sebe, ta hudba a ty malíři na každém rohu, ty budovy a hlavně ta historie, která se tu táhla dlouhá staletí. Všechna ta ukrytá tajemství ve všech zdech a to všechno dohromady tvořilo něco vyjímečného. "Takže bych navrhoval jít do Rousseau's bar, je to tam nejlepší a mají nejkvalitnější alkohol" zazubil se a jak se kráčeli mezi těmi lidmi, tak se raději pojistil a chytl Destiny za ruku, aby se mu náhodou neztratila.
Po nějaké době konečně došli do toho baru, kde se usadil hned u baru, kde byly dvě volná místa. "Takže, co si dáte slečno? Máte nějaké speciální přání?" se zvědavým výrazem se po ní koukl, přičemž mu zacukali pobaveně koutky.

"Jistě že jí nechávám na tobě." pousmála se. Měla zvláštní jiskřičky v očích, ty jenž mívala jen když byla v jeho blízkosti. Poté co zvolil Rousseau's byla ráda. Tam to má opravdu hodně ráda. Nechala se tedy vést a užívala si to jak si jí vede tím davem. Sám se jí dotýká, to se jí obzvlášť zamlouvá. Posadila se na vysokou barovou stoličku. "Tak pro začátek nějaký panák, poté Bloody Mary." pronesla radostně. Vždycky chtěla ten drink ochutnat. Navíc v Rousseau's dělali i upíří verzi. Zatím svou žízeň zvládala, v drinku však moc krve není a rozhodně tenhle večer bude ještě hodně zajímavý. Pokud šlo o panáky, byla naučená že nejlepší alkohol je tequilla nebo jednoduše vodka, co sledovala při svém krátkém pobytě v NO.

Jakmile mu řekne, co si přeje, tak hned objedná panáka bourbonu, který tady snad nalévají nejčastěji. Pak se natočí tělem k ní a s úsměvem na ní koukne. "Tak jo, možná bych ti nakonec mohl říct něco, co nikdo jiný neví" kývne rozhodně. Nerad o sobě mluvil, ale bylo pravdou, že Destiny mu toho řekla spousta a on by na oplátku měl taky. "Jsem rád, že mám tu image "bad boye", když jsem byl menší, nebyl jsem moc oblíbený a vždycky jsem chtěl být. A tady na Salvatorovic škole se mi to splnilo" ušklíbl se nad tím. "Mám rád, když jsem středem pozornosti, když si o mě lidé povídají a když ze mě mají respekt. Lichotí mi to" řekne a zasměje se. "Takže takhle to je semnou" pokrčí nad tím rameny. Pak už před ně postaví toho panáka, kterého si hned vezme do ruky a přiťukne si s Dee "Tak na dnešní večer, kočko" mrkne na ní.

Překvapeně na něj pohlédla když jí řekl že jí řekne něco více o sobě. Chtěla ho víc poznat než si ho pustí nějak blíž k tělu. Už teď ví že se jí líbí. Tak proč ho nepoznat víc? Byla skutečně překvapená když jí řekl že si rád udržuje určitou masku. "Věř mi že pokud se sem tam objevíš v mé blízkosti středem pozornosti budeš dozajista. Pokud nás někdo viděl odjíždět, určitě teď drbou co se mezi námi stalo." zašklebí se. Ale poslouchá ho, je to zajímavé. "Na dnešní večer vlku.." uculí se a přiťukne si s ním a hned to do sebe vyklopí. Nějak se s tím nepáře ale trošku se rozkašle, pak se na něj jen ušklíbne. "Jak jsem říkala, moc nepiju. A máš plusový bod za tu věc co jsi mi o sobě řekl. Cením si toho. Ale nemysli si že jsem zapomněla na ten striptýz." pronesla a zazubila se. Upřímně se na to dost těšila, zatím neměla příležitost vidět moc polonahých nebo skoro nahých mužů. A také byla zvědavá jak bude on reagovat na to až mu bude tančit na klíně.

"Tím jsem si jistý, že drby o nás dvou se budou šířit rychle" mírně se nad tím poušklíbl, protože tahle škola byla přímo magnet, co se týče pomluv a všeho možného. U některých jedinců by bylo až divné, kdyby nepřišli aspoň v jednou v týdnu s novým drbem. Hned potom, co i ona řekne na dnešní, i on to hned do sebe vyklopí. Narozdíl od Destiny se nad tím ale nijak nezašklebí, protože tvrdší alkohol mu nijak nevadí. Musel se nad tím zasmát, když se rozkašlala "Hlavně se neudus, střevo" zacukají mu nad tím znovu koutky. "Neboj, striptýz stále platí, pokud i u tebe platí ten slíbený taneček na klíně" lehce si olízl spodní ret a sjel jí pohledem, načež jí znovu objednal dalšího panáka a Destiny i ten drink, který si přála předtím. Během půl hodinky jí pak koupil ještě pár dalších panáku, šlo to docela rychle, protože vždycky bylo na co připít: Na Destiny první přeměnu, na to aby přežili školní rok, na Mary, na to aby se zbavili Darkness a prostě na všechny možné různé věci!

"Jistě že platí, ale upozorňuju tě že na hotelu máme jen jednu postel." zazubila se. Přišlo jí zbytečné utrácet za pokoj s více postelemi nebo za dva pokoje. Není přeci už dávno malá holka. Řekněme že potom co do ní nalil tolik alkoholu ho nakonec vytáhla na parket. "Ty vlku.. jsi takovej fešák.." zamručela a dala mu ruce kolem krku. Lehce se o něj při tanci opírala a vlnila se do rytmu hudby. Díky tomu se ale otírala o jeho tělo svým hrudníkem, a když se k němu otočila zády tak i svým pozadím o jeho klín. Muselo se nechat že se rozhodně pod vlivem alkoholu ničemu nebránila. Díky alkoholu úplně odhodila zábrany, vypadala snad ještě více sexy a měla růžové tvářičky. Nehodlala se ho pustit ani na chvilku. Po chvilce otírání se o jeho rozkrok svým pozadím se k němu otočila čelem a namáčkla se na něj svou přední částí těla. Hlavu si zabořila mezi jeho krk a rameno. Opravdu nádherně voněl, všimla si toho snad pokaždé když byl v její blízkosti. Od té doby co byla upír, což nebylo vůbec dlouho, vnímala jeho vůni která jí lákala. Využívala ale toho že se od něj nemusí odtahovat. Protože byla vzrušená a toužila i po jeho krvi. Toužila po něm celkově. Stále v ní bylo ale trochu té nevinnosti.

"A to vadí komu? Stejně i kdyby byly ty postele dvě, tak použijeme jen jednu" mrkne na ní a zacukají mu nad tím koutky. Dnešní večer bude nejspíš ještě zajímavý, rozhodně chce Destiny dostat jako každou jinou holku, teda alespoň to si on tvrdí, snaží se vyvrátit si to, že by k ní cokoliv cítil. Když ho pak vytáhla na parket, tak s radostí spolupracoval. Líbilo se mi, co Destiny dělala a líbilo se mu, co to dělalo s ním. Byla opravdu sexy v tu chvíli a on si nemohl pomoct, prostě jí chtěl, dnes večer a hned teď. Když se otírala o jeho rozkrok, tak si slastně olízl spodní ret. Nebránil se tomu, ani se tomu po zbytek dnešního večera nehodlal bránit. Na chvilku se zastavil a lehce jí dlaní pohladil po tváři "Jsi tak okouzlující" šeptl směrem k ní a naprosto upřímně se usmál. Sjel rukou něžně po krku, dál přes klíční kost, až se nakonec dostal přes pas a pak už jen stiskl po obou stranách její boky. Pevně si jí přitáhl k sobě, aby zmizely i poslední zbytky prostoru, které byly mezi jejich těly. Pak už jen své ruce přemístil na její zadek a lehce nasával její vůni. Nedalo mu to a po chvíli jí začal vášnivě líbat na krku a po chvíli se od ní po kousek poodtáhl a koukl do jejích oček, ve kterých se na chvíli ztratil. Celé tohle bylo pro něho něco nového, cítil se víc vzrušeně, než normálně. Měl chuť jí políbit, ale čekal, než udělá první krok.