Kieren a Destiny

"Dá se to tak říct. Ale nevyužívám své schopnosti k ubližování, i když se tak použít dají." pokývla jemně hlavou. Její schopnosti byly velké, to rozhodně. Bylo to třeba díky tomu co bylo a jaký je její úděl. "Spíše jsem to myslela tak, že by se dalo je tomu samostatnému myšlení naučit." podotkla ale pak už to nechala být. Skutečně jí dost rozptyloval a díky němu jí ta cesta utíkala. "Věř mi že jim ráda ukážu svoje drápy.." ušklíbla se. Šlo na ní vidět jak už začíná být ztrhaná. Úplněk jí dává pomalu zabrat už teď. "Notak, udělej vyjímku. Kvůli mě." zkusila na něj udělat smutné oči. Chtěla aby ten večírek ve škole za něco stál, s ním určitě bude legrace. "Budu ti tam dělat společnost, alespoň ti oplatím nadcházející dny."
Skutečně tam nechtěla být sama. Více se uvelebila na sedačce, zamručela. "Snad tam brzy budeme.." byla unavená, skutečně. Také aby ne když toho moc nenaspala kvůli obavám z toho co brzy přijde. "Že nedovolíš abych někomu ublížila?" zamručí tiše, už v podstatě v polospánku. Únava jí skutečně přemáhá. Nikdy by si nedovolila jen tak usnout s člověkem kterého moc nezná, ale díky společné minulosti a všemu co se stalo za poslední den mu věří. Plus z něj zatím cítí jen dobré věci a tak se nemá čeho obávat.

"Udělat vyjímku kvůli tobě? Uh, nevím, nevím.." řekl s vážným tonem hlasu, ale nakonec se nad tím uchechtl. "Ještě si to pořádně promyslím, ale myslím, že na malou chvilku bych tam přeci jen se mohl stavit, ale nic neslibuji!" řekl nakonec a periferně se po ní podíval. I on mohl vidět, že teď je z toho ztrhaná a není se čemu divit. I on byl nějakým způsobem při své první proměně ztrhaný a čím víc se to blížilo, tím to narůstalo. A ještě k tomu když je Dee holka, ty to musí snášet ještě hůř než chlapy! "Už jenom kousíček" řekne po chvíli, když už konečně vyjedou z New Orleans. Už je dělilo jen několik málo kilometrů od zátoky. Když ho pak požádá, aby nedovolil, aby někomu ublížila, tak k ní mírně natočí hlavu a pousměje "Nedovolím, budu tam s tebou" lehce jí pohladil hřbetem ruku po tváři, mohl si dovolit na chvíli pustit ruku z volantu, protože po silnici právě nikdo nejel. Pak svou ruku ale zase stáhl zpátky a věnoval se řízení. Pak už pomalu dojeli na místo, zbytek cesty bylo ticho, protože Destiny usnula. Kieran tedy pomalu vylezl z auta, obešel ho a otevřel dveře spolujezdce, pomalu a tak aby jí nevzbudil. Nakonec jí vzal do náruče a už už si to s ní kráčel do malého domku u zátoky, kde jí položil na postel. Chvilku si k ní tak sedl a koukal, jak spí. Ani nevěděl, proč to dělá, proč se o ní takhle najednou zajímá, bylo to celé zvláštní. Něco cítil, něco co ještě neznal, dokonce měl strach i jak zvládne úplněk, což se mu u nikoho ještě nestalo. Nakonec nad tím zakroutil hlavou, vstal a než šel sám spát, tak ještě přenesl jejich věci z auta do chatky.

Byla neskutečně vděčná za to jemné gesto, pohlazení. Znamenalo to pro ní opravdu hodně. Jeho slova bylo to co jí uklidnilo a ona se jednoduše propadla do říše snů. Kupodivu spala dlouho a dobře. Většinou měla noční můry, dnes ale ne. Ráno se vykoupala v řece a převlékla. Poté s Kieranem měla menší procházku po Zátoce, on šel nakonec za svou babičkou a ona se vydala do města. Vrátila se tak akorát v čas, protože jí začínalo být opravdu špatně. Potřebovala vyřídit nějaké maličkosti. Vešla opět do toho malého domku kde padla na postel a zaskučela. Jako by se celé její tělo začalo pomalu napínat, vědělo přesně co přijde a to byla proměna. Ona se toho skutečně bojí. Kůže na jejím těle je jako v ohni. Doufala že za ní Kieran přijde co nejdříve. Děsila se toho že by musela na svojí první proměnu zůstat sama. Otázkou také je jak ostatní vlkodlaci v zátoce budou reagovat na to co skutečně Destiny je. Spousta z nich jí má ale ráda, už jen kvůli tomu že je to přeci Destiny. Její pozitivní nálada, to jak je dobrá, je prostě nakažlivé. V duchu se modlila snad ke všem známým bohům aby tu proměnu zvládla bez problémů.

Tenhle den mohl být perfektní, nebýt toho, že Destiny čeká jedna velká událost a to přeměna! Ale ještě předtím, než to mohlo započít, vyrazil ke své babičce Mary, kterou pěkně dlouhou dobu neviděl. Povídali si spolu snad o všem možném, právě ona byla jedna z mála nejdůležitějších osob v jeho životě, kterou uznával a dalo by se říct, že i ctil jako jedinou v jeho okolí. Vždycky se jí mohl svěřit se vším a věděl, že mu dobře poradí. Prostě mu vynahrazovala snad oba rodiče! Za což byl vděčný.
Už se konečně blížil zpět k Zátoce, bylo pravdou, že možná jde trošku pozdě, ale pořád to stíhá. Byl tak trošku i nervozní za ní, protože sám věděl, jaké to je a ještě k tomu, když s tím bude bojovat. Chce jí tohohle ušetřit a udělat jí to snadnější. I když se to samozřejmě někdy nedá, pokud je člověk tvrdohlavý a nenechá si poradit.
"Destiny?" řekl mezitím, co vešel do té chatky a rozhlédl se po ní. Pak jí uviděl, jak leží na posteli a s lítostivým pohledem se po ní koukl a rozešel se k ní. "Tak jak je vlčátko?" naklonil mírně hlavu na stranu a se zvědavým pohledem se usadil k ní. "Vsadil se, že cítíš docela napjatě, viď?" vzpomněl si přesně na tu chvíli, kdy se pomalu blížil jeho první úplněk. "Hlavně mi slib, že nebudeš tvrdohlavá a že mě budeš poslouchat, co ti říkám. Chci ti to jenom usnadnit" řekne s vážným hlasem, protože to on opravdu chtěl. Aby to měla snadnější.

Chtěla mu dát dostatek prostoru. Chtěla aby byl se svojí rodinou, spokojený a šťastný. Jakmile uslyšela jeho hlas, znovu zabručela. "Mám pocit jako bych se nejradši vysvlékla z vlastní kůže, Červená Karkůlko.." ani v této situaci jí nepřecházelo vtipkování. Ovšem její výraz jasně dával najevo jak moc je v háji. Chytila ho za ruku, položila si hlavu na jeho klín. "Slibuju.. vynasnažím se. Zaneseš mě prosím do lesa?" svým pohledem se vpila do toho jeho. Rozhodně ho v tomhle chtěla poslechnout. On už si to prožil dávno, vlkodlakem je dost dlouho. Má mnohem více zkušeností než ona. Dalo by se říct že už jí zbývají jen minuty, protože jakmile to dořekla a nadechla se zhluboka aby řekla ještě něco, bylo slyšet hlasité křupnutí a její následný řev. Bolest jí překvapila, překvapilo jí jak moc je ta bolest silná a intenzivní. Pokud jí nedostane do lesa co nejdříve, nejspíše ten domek celý zdemoluje. Úplně se prohne při onom křupnutí v pase a silně mu stiskne ruku. Není v tu chvilku na ní vůbec hezký pohled. Když před delší dobou šla do proměny, netušila že to bude až tak hrozné. Na druhou stranu, stále je lepší si prožít příšernou první proměnu, než být mrtvá. Být křížencem jí vůbec nepomáhá. To že je jiná má dost nevýhod. "Za tohle.. ti věnuju zítra.. můj první.. tanec." snaží se co nejvíce rozptýlit od té bolesti, aby jí to tolik nebolelo a ona s tím tak moc nebojovala.

"To pojmenování Červená Karkulka se mi docela líbí" mrkla na ní a uchechtl se. Viděl na ní, že není úplně ve své kůži, ale kdo by se jí divil, že? A to je teprve na začátku toho všeho, ještě toho má pořád hodně před sebou. Když si položí hlavu na jeho klín, tak jí lehce začne hladit po vlasech. "Jasně, že zanesu" řekl s přívětivým úsměvem na tváři, ale ještě nějakou chvíli seděl v klidu. Tedy do té doby, než bylo slyšet křupnutí a její výkřik. V tu chvíli už stál na nohou a bral jí do náruče, pak už jen rychlou chůzí šel do lesa. "Musíš se uklidnit, jasné? Soustřeď se na vzduch v plicích a na zem pod sebou.." koukne na ní se starostlivým pohledem. To už jsou ale v lese, kde jí pokládá na zem, aby mohla dokončit svojí přeměnu. "Nesmíš s tím bojovat, bolest tě bude nutit to oddálit, protože si budeš myslet, že už víc nezvládneš. Ale pokud dovolíš, aby tě to celé pohltilo, pak to zvládneš.." poklekl k ní a ještě naposledy jí pohladil po tváři, pak už se vzdálil o kus dál, ale pořád byl poblíž, kdyby potřebovala nějakým způsobem pomoct. Slíbil jí to a tak to hodlá také dodržet. Ale věděl, že to nakonec určitě zvládne, Destiny není obyčejná holka, s tímhle se nakonec popere hravě.

Přitiskla se do jeho náruče. Snažila se vnímat jeho slova, ale mnohem lépe jí to šlo když poslouchala tlukot jeho srdce. Uklidňovalo jí to. Během toho co jí nesl přicházelo další a další křupnutí. Když jí položil na zem, zoufale se na něj zadívala. Nebyla by schopná ze sebe dostat něco rozumného. Raději mlčela, jen přikývla. Jakmile poodstoupil, dovolila té bolesti aby jí prostoupila tělem. Bylo to šílené, jako by jí někdo mučil. Snažila se zhluboka dýchat, nebojovat s tím tolik. Po následující dobu byl slyšet jen křik, pláč až srdceryvně. Ale i tak to nakonec zvládla. Zhruba po dvě a půl hodině to všechno utichlo. Pak bylo slyšet jen opravdu hodně tiché křupání větviček a tiché našlapování tlap. Určitě mohl poznat že se snaží působit nenápadně, krade se k němu zezadu. A najednou ho sejmula váha obrovské vlčice. Bílé jako sníh s modrýma očima. Když skončil na břichu, začala ho očuchávat, rýpat do něj čumákem. Dala mu možnost převalit se na záda ale hned mu začala oblizovat obličej. Chvilku to trvalo než zavětřila zvěř. Pohlédla na něj a ihned se rozběhla tím směrem. Byla to jaká si výzva k souboji o to kdo tam bude první. Její běh ale vypadal trochu komicky.

Kieran byl patřičně hrdý jak to Destiny zvládla. Byl to ze začátku přeměny nejspíše velký boj, ale poprala se s tím líp než tehdy on. Vlastně se s tím poprala líp, než očekával. Po náročné noci, která už pomalu končila a svítalo se, se konečně Kiearan proměnil nazpátek. Už byl v Zátoce, kde měl na šňůře pověšené oblečení, které na sebe hned natáhl a vyrazil do chatky, kde chtěl počkat na Destiny. Už se nemohl dočkat, až se jí zeptá, jaké to bylo být poprvé vlkem. Protože on sám si pamatuje, že to byl ten nejlepší pocit na světě. Ta volnost, kterou měl, to jak mohl svobodně běhat po lesích, těžko se to vysvětluje, ale když to pak opravdu zažijete, tak to stojí za to.
Když došel do té chatky, tak se rozešel hned do kuchyňky, kde začal připravit něco k snídani. Nejspíše vajíčka, protože to bylo jedno z mála jídel, které mu šlo. Nebo spíš žádné jiné neuměl. Také předpokládal, že bude mít Dee hlad, takže se na to rovnou vrhl a pak už jen vyčkával, než se objeví mezi dveřmi.

Sama nečekala že by to zvládla až tak dobře. Byl to pro ní skutečně velký boj. Chvilku měla co dělat aby ho nepoprosila o to aby jí zabil, že už nemůže. Ovládla se ale, ovládla to. Pak už to šlo dost rychle, byla z ní nádherná bílá vlčice. Ona jako tribrid se může měnit kdykoliv. Tu schopnost uvítala, protože neměla žádné oblečení. To její bylo na cáry. Stále měla na paměti jak milý byl. Jak o ní pečoval. Pocit když běžela, když lovila zvěř, stopovala. Do Zátoky vešla jako vlk, ale jen proto aby někomu z prádelní šnůry ukradla něco na sebe. Povedlo se jí jen najít deku, žena které ta deka byla nijak neprotestovala. Přeměnila se, zabalila se do deky a tak vkráčela do chatky. Ano, byla zahalená jen do deky. "Dobré.. ráno." zamručela tiše. Automaticky cupitala ke své tašce s oblečením aby se převlékla do něčeho normálního. Očividně ale byla dost uvolněná a nic jí v tu chvilku netrápilo.

Čekal na ní už nějakou dobu a chvíli ani nedoufal, že dorazí ještě teď ráno, ale když j pak uviděl zachumlanou do té deky, tak se mu na tváři vyrýsoval široký hravý úsměv. "Dobré ráno vlčátko" mrkla na ní a popošel k ní blíž. Nehledě na to, že byla pod tou dekou nahá k ní došel a hned jí objal pevně. "Zvládla jsi to výborně!" pořád jí držel v tom objeví, ale dělal to naschvál, protože věděl, že se nejspíš musí před ním stydět. "Udělal jsem nám vajíčka ženo má, co pak skočit na chvíli do postele, za to že jsem ti připravil snídani? Předtím než se skočíš převléct, abych pak neměl moc práce s tím oblečením" a pořád jí držel v tom objetí a nechtěl jí pustit! Raději se jí nedíval ani do obličeje, nejspíš nechtěl vidět ten její pohled. Muselo to vypadat komicky. "Dobře, to už by stačilo" uchechtl se a odtáhl se od ní a konečně se jí podíval do obličeje. "Tak se běž převléct a pak mi musíš říct úplně všechno! Jak si se cítila, jak se cítíš teď, jaký z toho máš pocit!" úplně celý zářil! Což se moc často u něho nestávalo, vlastně skoro vůbec, kromě toho když byl tedy úplněk a on mohl pocítit tu svobodu, která ho dělala mnohem šťastnějším. Prostě mu přeměna vždycky pomohla stát se lepším člověkem, ale jakmile se vrátil do školy, byl z něho starý Kieran.

Zamručela tiše když jí tak pozdravil. Kupodivu jí ten pozdrav vůbec nevadil. Překvapeně zamrkala když se najednou ocitla v jeho náručí. Najednou jí zrudly celé tváře díky tomu jak si jí k sobě tisknul. Chvilku jí trvalo než byla schopná odpovědět. "Co takhle prvně skočit do postele a pak si dát snídani v posteli?" zavrněla mu naschvál ho ucha a rtíky se mu otřela o ušní lalůček. Popravdě, cítila se neskutečně dobře v jeho náruči. Proto si ten pocit bez okolků užívala. Kdyby mohla, spokojeně by předla. Její pohled rozhodně stál za to. Byla rudá ve tvářích, ale zároveň v jejím výrazu bylo cosi zvláštního. "Copak svou ženu pořádně nepřivítáš? Jsem zklamaná." nasadila lehce uražený výraz. Ona sama celá zářila, cítila se mnohem spokojenější a šlo to na ní vidět. "Takže až se vrátím čekám pořádné přivítání." mírně našpulila rty a odkráčela si do koupelny se převléknout. Vzala si na sebe volnější tričko a legíny. Docela univerzální, ovšem ještě více jí to zdůraznilo její postavu. "Tadááá."

V tu chvíli, kdy se mu rtíky otřela o ušní lalůček, tak se překvapeně, ale příjemně zavrtěl. Nečekal rozhodně takovouhle reakci, myslel si, že bude stejná jako ostatní holky, kteří předním celé červené utekly pryč. "Já ti dám pořádné přivítání" ušklíbl se, když se od něho vzdálila pryč a šla se převléct. Chvilku jen tak nečinně stál na místě, ale pak nad tím pobaveně zakroutil hlavou a rozešel se k těm vajíčkům, kde si nabral plnou lžíci a strčil si jí do pusy. Byl opravdu vyhládlý a divil se, že Destiny nebyla, protože přeci jen on měl vždycky po své přeměně následně hlad. Když se pak za ním objevila Dee, v tom tričku a legínách, tak překvapeně párkrát zamrkal a nakonec se široce usmál. Měla dokonalou postavu a snad jako každý kluk se o tyhle věci dost zajímal, proto se najednou sebral a vzal si přes rameno Destiny, se kterou šel k posteli a následně "jí tam hodil", samozřejmě tak lehce, aby jí neublížil. "Tak tě jdu tedy řádně přivítat doma, vlčátko moje" mrkl a najednou si lehl nad ní, přičemž její ruce přišpendlil k posteli, tak aby se nemohla hýbat a jeho rty se téměř dotýkaly těch jejích. V tu chvíli jakoby pro něho existovala jen tahle chvilku, nic jiného okolo. Koukal do těch jejích nádherných očí, které si za těch pár dní tolik zamiloval. Vlastně to nebylo jen její oči, které měl na ní rád. Pravdou bylo, že se ze dne na den stala jeho oblíbenou osobou, už jen díky tomu, jakým způsobem se chovala a takové holky on má prostě rád.

Nebyla jedna z těch co by utekla.To rozhodně ne. Když už provokace tak pořádná. Hlad měla a to velký, ale do popředí šlo mnohem více jiných pocitů které teď cítila. Uculila se když se na ní tak díval. Líbilo se jí jaký měl přitom pohled, jen tak by mu neodolala. Zasmála se když si jí vzal přes rameno a hodil jí na postel. Zamručela tiše když jí opět řekl vlčátko. Tímto tempem se jí nebude chtít vracet zpátky do školy, i když tam měla Hope. Nyní pro ní existoval v podstatě jen on. Cítit jeho tělo přitisknuté na tom svém, nechat ho aby nad ní měl nadvládu, to nikdy nikomu nedovolila. Svým pohledem byla připoutaná k tomu jeho. Srdce jí v tu chvilku bušilo jako splašené. Cosi v ní ale přeci jen říkalo že by ho mohla trochu zlobit. Špičkou jazyka jemně přejela po jeho rtu a sledovala jeho reakci. Nelíbila ho, chtěla aby to udělal on. Pro něj to možná neznamená tolik jako pro ní, ale u ní půjde o první polibek. Ten který si chce uložit do paměti. Po tom co s ním prožila poslední dny si k němu vytvořila pouto. Pokusila se pod ním zavrtět, ale nemělo to zatím žádný efekt. Mohl jen cítit jak se pod ním lehce zavlněla jako by ho vybízela.

Byl tak trošku jako u vytržení, bylo až nemožné, co s ním tahle malá blondýnka dělala. Takhle se snad necítil s žádnou holkou, tohle bylo prostě něčím vyjímečné, ale nevěděl proč a čím? Tyhle otázky ho teď ale netrápily, dokázal se totiž soustředit jenom na ní a na celý tenhle okamžik, který jak vidno, si náramně užíval. Když se pod ním zavrtěla, tak to přidalo ještě víc na intenzitě a v tu chvíli jí tak trošku slastně zamručel do ouška. "Tohle jsi neměla dělat," vydechl nakonec po chvíli, po té dlouhé odmlce, která tam chvíli panovala. "Protože teď musím udělat tohle.." naklonil se ještě blíž k jejím rtům a v jednu chvíli spojil jejich rty a dlouze jí políbil. Byl to intenzivní polibek, který si užíval každým douškem, dokonce zavřel i oči přitom, což moc často nedělá, jen když jde o fakt vyjímečnou situaci. Nakonec si opřel svoje čelo o to její a podíval se jí znovu do oček, nakonec se nad tím musel i usmát, protože se mu tahle chvilka tak moc líbila. Už jí nedržel přišpendlenou k posteli, ale nechal jí ruce volně, aby jí dal prostor i protestovat, i když v duchu doufal, že se jí to líbilo stejně jako jemu.

To že mohla cítit jak se cítí on pro ní bylo o to více silnější. Byla vzrušená, zároveň ale cítila tolik lásky. Rozehřívalo to příjemně celé její tělo. Věděla že ho začíná mít více než jen ráda. Když ucítila jeho rty na svých, srdce jí spokojeně poposkočilo. Polibek mu jemně oplácela, vžila se do něj. Sama oči přivřela, ale nezavřela je úplně protože ho chtěla vidět. Tiše vydechla když si své čelo opřel o její. Nehodlala nijak protestovat, proto jej jednou rukou pohladila po vlasech a druhou jemně po zádech jakmile je uvolnil. "Víš.. právě jsi si ukradl můj první polibek. A byl úžasný.." pronesla tiše. Musela se i tak červenat, protože se trochu styděla za to že nic takového neprožila. Nevyplatí se ale na něco takového počkat? Nyní si byla jistá tím že rozhodně ano. Doufala že jí kvůli tomu nijak nezavrhne. Mohlo mu už ale dávno dojít, že tam venku na takovéhle věci rozhodně čas neměla. Vlastně, nelitovala ani posledních dní které se staly a toho že si ho pustila blíž k sobě.

“Tak doufám, že stál za to” na tváři mu pořád pohrávál spokojený a hravý úsměv. Byl rád, že je osud svedli takhle dohromady, protože i pro něho to bylo, jakoby to byl jeho první polibek, i když samozřejmě nebyl. A moc dobře věděl, že to pravděpodobně bude její první polibek a o tom ho i na konec přesvědčila. Po chvilce znovu přitiskl své rty na ty její a věnoval jí tentokrát kratší polibek, ale se stejnou intenzitou jako předtím. Pak už jí jen dal letmou pusu na čelo a nakonec se zvedl z té postele. “Červená ti sluší mimochodem” zacukají mu koutky, když začne narazit na její červeně zbarvené tváře. “Dáš si ty vajíčka?” Tázavě nadzvedl obočí. “Přeci jen bych byl dotčený, kdyby ne, dal jsem si na nich záležet!” Řekne už napůl uraženým hlasem a založí si ruce na prsou. “A navíc musíš být určitě hladová jako vlk!” Ušklíbne se .

"Rozhodně stál za to." musela se uculit, rozhodně to ale nebylo na škodu. Když dostala i další polibek, opět měla co dělat aby jí srdce nevyskočilo z hrudi. Kompliment měl za následek o něco větší začervenání. "Neprovokuj mě vlčí muži nebo zvlčím." zazubila se na něj. Hlad měla ale opravdu veliký. Neváhala, vstala a souhlasně přikývla, vzala jim talíře, položila je na linku a když šla kolem něj provokativně ho plácla přes zadek. "Mám obrovský hlas." pronesla s úsměvem. Vzala nějakou zeleninu kterou jim k tomu rychle nakrájela. Tenhle život, poslední dny, se zdálo jako něco po čem vždycky toužila. Vždycky toužila mít tenhle druh vztahu. Jen ještě sama nevěděla jestli se to dá brát jako vztah. Pak mu podala naběračku aby jim mohl oběma naložit. Dokonce se dočkal polibku na tvář jako odměnu za onu snídani. Možná to bylo za více než jen snídani. Nechtěla aby tenhle víkend skončil. Ovšem nemohla se dočkat až bude moct mít dívčí pokec s Hope, nejen o proměně ale i o mužích. Bude na to muset jít opravdu hodně opatrně, protože ví že ti dva se skoro vůbec nesnesou.

On nikdy na vztahy nebyl, ani nevěděl, jestli nějaký momentálně chce, ale s Destiny se cítí tak dobře, že by se mohlo zdát, že ti dva už spolu chodí. On sám ale netušil, co od tohohle očekávat. Nakonec tedy zasedl k té snídani a začal jíst ty vajíčka, které se mu fakt povedli! "Musím se pochválit, takováhle vajíčka se mi ještě snad nikdy nepovedly" zazubil se nadšeně. "Takže, co podnikneme dneska? Zítra už se přeci jen musíme vrátit do školy, tak toho musíme využít" zvědavě po ní koukne. "Nebo chceš dneska odpočívat? Pochopil bych to, přeci jen si měla náročnou noc" dodá ještě k tomu.
"Ještě bych se dneska chtěl stavit u babičky Mary, tak kdybys měla zájem, tak můžeš jet semnou. Určitě by tě ráda poznala" navrhl jí, protože Mary ještě snad neviděla žádného jeho kamaráda nebo kamarádku, takže by to byla nejspíš pro ní příjemná změna. Navíc by se Mary určitě Destiny líbila, to ví na 100%.

A ona žádný vztah neměla. Jedna věc ale byla jistá, nejspíš by se nezvládla dělit o někoho ke komu by měla tak blízký vztah. "Ty vajíčka jsou skvělá." souhlasila s úsměvem a sama se do toho dala. Zamyslela se nad jeho další otázkou. "Dneska máme přeci to rande." ušklíbla se lehce. Ano rozhodně myslela oslavy Halloweenu. Dost se na ně těšila. "Nebudu padavka a užijeme si ten volný čas dokud ho máme." prohlásila rozhodně. Nikdy ale nějak zvlášť nepila alkohol takže se nejspíše budou dít dost zajímavé věci.
Když už si myslela že je to vše, překvapil jí. "Moc ráda. Ráda poznám ženu která vychovala mého vlka." zašklebila se na něj. Ale myslela to vážně. Z toho co jí vyprávěl je jeho babička určitě úžasná žena. Destiny se ráda seznamuje s lidmi, zvláště s těmi co proti ní nemají žádné předsudky. To se ale moc často nestává. "Jen jedna věc.. nechci se v tom rýpat ale přemýšlel jsi nad tou věcí s tvými rodiči?"

"To je pravda, dneska máme rande!" řekl s nadšeným úsměvem na tváři. "Jen tě musím upozornit, že jsem vlastně ještě žádné rande neměl, což možná může znít divně, ale je to tak" oznámil jí s úšklebkem na tváři. On opravdu moc rande nemíval, vždycky to byli jen nějaké jednorázovky na jednu noc a dál se o to nestaral. Zatím si chtěl užívat jenom života, takže bylo docela dost zvláštní, že s Destiny se na to rande rozhodl jít. Co když mu jde, ale přeci jen o něco jiného?
"A nebyla by jsi padavka, pochopil bych to.. Já sám jsem po své první přeměně spal asi dva dny" zasmál se nad tím, protože v tu dobu ho nikdo nemohl dostat z postele. Bylo to pro něho až takhle náročný, možná protože to trvalo hodiny a bylo to nesmírně vyčerpávající. To Destiny se s tím opravdu poprala hodně rychle, ale Kieran se tomu nedivil, nějak to tušil..
"Určitě se ti bude líbit a zamiluješ si jí stejně jako já" opravdu upřímně se usměje, svojí babičku miloval nade vše. Pak se ale zarazí a na chvíli odloží vidličku a přestane jíst vajíčka, když se zmíní znovu o jeho rodičích. Zhluboka se nadechne a vydechne a nakonec koukne na Destiny a zavrtí hlavou. "Myslím, že rodiče by to tak nechtěli.." pokrčil nad tím rameny. Sám neví, jestli by to tak opravdu chtěli, jen tušil. "Oni věřili dost na osud, co se má stát stane se a určitě by mi řekli, že tohle není správné. Že jejich smrt byla předurčená už dávno předtím a tohle je narušení rovnováhy mezi světem mrtvých a živých" řekl slova, která si myslel, že by řekli. A nejspíš měl pravdu, byli takoví. "Ale to nevadí, s jejich smrtí jsem se smířil už dávno" usměje se a nakonec se zvedne a talíř od vajíček odnese do dřezu.
"Takže nejdřív pojedeme za Mary a pak rovnou do New Orleans? Aby jsme to ještě dneska všechno stihli.." zvědavě s tázavým výrazem po ní koukne.

Zůstala na něj překvapeně zírat když jí řekl že žádné rande neměl. Jistě je opravdu pěkný ale to skutečně rande nikdy neměl? Nechtělo se jí tomu věřit. "Tak jsme na tom alespoň podobně." zazubila se. Těžko říci jak by reagovala Destiny na to kdyby se jí snažil Kieren jen zneužít. I když je to dobrá duše, těžko říct co by se stalo kdyby doslova vybouchla nervama.
"O tom vůbec nepochybuju. Ale chtělo by to mít pro ní nějaký dárek, ale to obstarám v autě." jemně pokývla hlavou spíš sama pro sebe. Chtěla udělat nějaké hezké gesto. Když si začal promýšlet to o rodičích, usmála se. "Dobře." sama po dojedení jídla vzala svůj talíř a rychle ho umyla spolu s tím jeho. "Jasně, jak říkáš. Snad budeme mít dost času na všechno, nechtěla bych zbytečně spěchat a jen si to tu užít." ano unavená byla, ale nechtěla omezovat všechny tyhle životní zážitky. Prospat se bude moct ve škole. Destiny je typický typ spáče na hodinách kterého učitelé spát nechají protože většinu učiva už umí. Vzala si projistotu ještě pletený svetřík aby její oblečení nepůsobilo moc jako pěst na oko. Přeci jen už dost přituhuje a bytost jako ona si musí dát pozor aby lidem nebyla nijak podezřelá."Tak jo, já můžu. Jdeme?" usmála se na něj zářivě.

"Nemusíš jí obstarávat žádný dárek, jí bude stačit jen to, když tě pozná.. A musím tě upozornit, že jsem jí ještě nikoho z mých kamarádů nebo tak nepředstavil, takže bude nejspíše hodně překvapená" ušklíbne se. Mary neznala žádného z jeho kamarádů, ale on vlastně žádné opravdové přítele neměl, takže nebyl ani důvod si ho zvát domů. Ale u Destiny cítil, že tím nic nepokazí, navíc to je super holka, takže se Mary určitě bude líbit, tím si byl jistý.
Pak už jen čekal, než se Dee připraví, aby mohli vyrazit. "Jdeme" kývl na souhlas a rozešel se k autu. Mary sice nebydlel tak daleko, ale přeci jen neměli čas na nějakou delší procházku a auto je jistě rychlejší.
Když už pak konečně dojeli k domku, kde Mary bydlela, tak se pak rozešel směrem ke dveřím, kde zazvonil a chvilku vyčkával, než otevře. Když se pak jeho babička ukázala ve dveřích, tak se do široka usmál a hned jí silně objal. "Rád tě opět vidím" zazubil se a pak už se podíval Destiny. "Mary, rád ti představuji moji kamarádku Destiny, Destiny tohle je moje nejúžasnější babička Mary" představil ty dvě. V tu chvíli už Mary vtáhla Dee do objetí, byla ráda, že vidí nějakou novou tvář v jeho přítomnosti.

Moc dobře ví že pro Mary nemusí chystat žádný dárek. Také ale dobře ví že každou ženu potěší maličkost. "Já vím, ale chci." pousměje se na něj."To se divím že jsi tam za ní nikoho nevzal." zavrtí nechápavě hlavou a v duchu si říká jakto že tam tedy bere zrovna ji. Celou cestu se snažila něco vymyslet. Nakonec vytvořila ze svého krystalu pomocí světla v dlaních andělíčka. Cosi jako malého anděla strážného. Byla poměrně nervózní protože se znají chvilku, i když si skvěle rozumí a ona se nyní seznámí s jeho rodinou, babičkou. Nedává na sobě však nejistotu znát. Jakmile dojdou ke dveřím, opět je to ta veselá a usměvavá Destiny. "Moc mě těší.." usměje se mile a překvapeně zamrká když si jí tak přitáhne do náruče, hned ji obejme ale také. "Je skutečně úžasná a to na první pohled. " jemně pokývala hlavou. Když je vyzvala dál, váhavě vešla dovnitř. Předala jí malý dáreček, pak se nejistě podívala kde je Kieran, jako by ho potřebovala jako svou oporu. Jeho babička jistě mohla vytušit co mezi těma dvěma probíhá, ať si to ti dva přiznají nebo ne. Ihned byla Destiny zatažena do obýváku a začala poslouchat vyprávění Mary. Když se Mary zeptala na něco Destiny, odpověděla jí.

Kieran vešel hned za těma dvěma a zavřel za nimi dveře. Pak se přesunuli tedy obýváku, kde už si Destiny pod svá křídla vzala babička Mary. Musel se nad tím uculit, protože až takovou pozitivní reakci nečekal. Sedl si tedy k nim na gauč, ale dával jim prostor, aby si mohly ty dvě promluvit. Ale pak hned nastražil uši, když Mary začala vyprávět historky, když byl ještě malinký chlapeček. Když se popral ve školce kvůli holce a dokonce mu řekla, že ve svých třinácti letech rozbrečel, když se dozvěděl, že žádný Santa Claus neexistuje.
"Tak to by stačilo, ne? Nemusí vědět všechno" řekl s mírně naštvaným hlasem, protože tohle byly věci, které by nikdo neměl vědět, za které se styděl, i když byl malý. Pořád to bylo pro něho něco nepříjemného.
Pak už toho teda Mary nechala a začala se ptát na různé otázky. "A co tvoji rodiče Destiny, co dělají? A jak si se vůbec dostala na školu pro nadpřirozené? Musíš mi všechno povědět, vypadáš jako hodná holka. Je dobře, že Kieran má někoho jako jsi ty.." řekla naprosto upřímně a bez jakéhokoliv filtru, protože taková ona byla. Vždycky dokázala třeba i negativní názor říct nahlas, i kdyby se ostatním nelíbil. Její upřímnost byla někdy až moc povznášející.

Všemu naslouchala, dokonce se uculovala ale rozhodně se nesmála. "Notak Kierane.. nečerti se. Já se ti smát nebudu. Přeci mě neochudíš o ty historky když já si nic podobného neprožila." podotkne a jen zavrtí hlavou nad tím jak se hned čertí. Když dojde na otázky na tělo, pousměje se. "To je ta věc paní M. Já rodiče nemám. Tedy.. nepamatuji si na ně, protože jsem se nenarodila jako ostatní. Jsem.. je vlastně těžké říct co jsem, ale jsem z části vlkodlak, čarodějka ale i upír.. tím ale bohužel nekončím. Jsem.. Světlo. Protipól špatného, což znamená dobro z masa a kostí. Díky tomu že jsem sama už od té doby co si vůbec vše pamatuji, což je zhruba od osmi devíti let jsem se naučila přežívat." říká se jí to těžko, doufá že jí kvůli tomuhle Mary nezavrhne. I když teprve teď jí dojde jak vyzní ta poslední věta kterou řekne jeho babička."Také jsem ráda že ho mám. Díky němu se necítím úplně sama. Včera mi pomohl s mou první přeměnou. Vychovala jste z něj úžasného muže. Jsem ráda že ho mám." upravila si vlasy za uši, to dělala když byla nervózní. Raději ale vynechala zatím ten fakt o tom že po ní šlo spoustu nadpřirozených bytostí dokud se jí Mary neptala přímo na detaily.