Kieren a Destiny

To jeho vyjadřování jí často pobavilo. Když jí provokoval, dodávalo jí to i dost sebevědomí. Jakmile jí nezval okouzlující, rudly jí jemně tváře. Jeho doteky jí byly neskutečně příjemné, směle by mohla říct že cítila motýlky v podbřišku. Zatím o tom četla jen v knihách. Přinášel do jejího života něco nového. Touhu, lásku. Tiskla se na jeho tělo, sama se od něj nechtěla vzdálit ani na kousíček. Ani trošku jí nevadilo že jeho ruce jsou na místech kde nenechá pokládat ruce vůbec nikoho. Krk byl její velmi citlivé místo. Jakmile jí na krček začal líbat, vydechla tiše. Ani pohled z očí do očí nemohla přerušit. Veškeré ty emoce jí kompletně převálcovaly. Nechtěla na nic čekat a proto své rty přitiskla na ty jeho. Dříve se bála že by v tom byla nějak neohrabaná, ale s ním to šlo úplně samo. Nesoustředila se na nějaké blbosti ale pouze na něj a pocity které to v ní vzbuzuje. V tu chvilku by směle mohla říct že se od něj nechce odtrhnout ani na chvilku, i kdyby měla zmeškat bůh ví co.

Jakmile přitiskla své rty na ty jeho, jakoby nic jiného najednou neexistovalo. Jen ona a on, žádní lidé v baru, žádná muzika, prostě nic. Soustředil se jenom na jejich polibek, jakoby to bylo něco posvátného a on sám netušil, proč to takhle vlastní cítí. Svou rukou na moment zajel pod její zadek, který lehce stiskl a mírně se usmál do polibku. "Abys toho zítra nelitovala" zamumlal potichu, když na moment přerušil jejich polibek a opřel si své čelo o to její. Díval se jí upřeně do očí a zvědavě po ní koukal. Jemu se tohle rozhodně líbilo, byl rád, že je tady a s ní a byl rád, že si k sobě nějakým způsobem našli cestu. Jednu svou ruku natáhl k její tváři a po líci jí jemně pohladil, skoro jakoby by Destiny byla Destiny byla z porcelánu a po jeho dotyku se měla roztříštit na milion kousku. "Co kdybychom už šli na hotel?" pozvedl tázavě obočí. "Tady ten striptýz opravdu nehodlám dělat" provokativně se ušklíbl.

Jako by jí tělem prolétalo samotné světlo. To co cítila bylo neskutečné. Už teď nelitovala toho že ho políbila. Překvapilo jí. Tiše vydechla když jí stiskl místečko pod zadkem. "Kierene.." vydechla tiše. Jako upír cítí emoce mnohem více, proto je možná teď tak překvapená a vyřízená z toho co cítila. Ví že ho chce, po všech stránkách. Tulila se k němu a své tělo tiskla pevně k tomu jeho. Který muž by jí odolal? S každým jeho dotekem s ním chtěla být více sama. Hleděla mu do očí a když zmínil striptýz, vydechla tiše. "Jdeme na hotel." vzala ho jemně za ruku a nechala se dotáhnout do hotelového pokoje. "Ale první já. Taneček má přednost. Po tvém striptýzu se nezvedneme z postele." jemně do něj strčila aby spadl na postel, aby se posadil. Poté pustila písničku, která se na striptýz akorát hodila. Muselo se nechat že Destiny je talent. Začala se před ním vlnit, vystrkovala zadeček, dávala mu na obdiv své křivky. Poté se skutečně přesunula na jeho klín a začala se vrtět na něm. Přesně tohle potřebovala. Chvilku strávenou bez nějakých starostí.

Hned jak řekla, že půjdou na hotel, tak hned v tu chvíli jí vzal za ruku a ruku v ruce s ní kráčel znovu přeplněnou ulicí New Orleans přímou čarou k hotelu. Nemohl myslet na nic jiného, než na ní.. Na to jak moc jí chce mít, jak moc jí chce dostát. Ale nebyla to jen touha, taková ta že by jí chtěl jen do postele, cítil i jiné pocity, kterým se chtěl vždycky bránit, ale tentokrát nemohl. Jakoby ho Destiny přímo učarovala a on byl proti ní bezmocný. Jakmile řekla, že první bude taneček, tak se na moment překvapeně na ní podíval a párkrát zamrkal, ale nenechal se přemlouvat dlouho a nechal, ať tedy začne.
Byl to pro něho přímo úchvatný zážitek sledovat jí, jak se před ním takhle vrtěla, bylo jasné, co to s ním udělala a hlavně, co to udělá s tím dole, když se přesunula na jeho klín. Chvilku si tenhle taneček užíval, ale po chvíli jí vzal lehce za boku a povolil jí na postel, přičemž si lehl nad ní a uvěznil jí pod sebou. Začal jí líbat nejdříve na rtech, poté se přesunul na její krk a pak postupoval níž a níž. Nakonec jí pomalu začal svlékat z oblečení, ale nakonec ho ta vášeň natolik pohltila, že chtě, nechtě, nakonec to oblečení z ní přímo strhl. Nezajímalo ho ani to, že jí ho zničil. Prostě jí chtěl, hned teď.

Hlavní pro ní bylo vědět že to co dělá je správné. Stoprocentně jisté jí to bylo díky tomu že brzy cítila že se mu rýsuje boule v kalhotách. Překvapeně vyjekla, ale nijak v záporném smyslu když jí povalil na postel. Nečekala že to s ním půjde tak rychle. Na ten maličký moment se mu zadívala do očí a polibky na rty mu toužrbně oplácela. Jak postupoval níž, její tělo se propínalo a jakoby šlo vstříct jeho dotekům. Místností se rozlilo mnohem větší teplo, uvolněná atmosféra i s tím jak se uvolňovala ona. Ani nemukla když oblečení strhnul, přeci jen si může koupit nové. Nehty přejela po jeho zádech aby nahmatala jeho tričko, což se jí povedlo. Svlékání ní ovšem nebavilo moc dlouho a tak z něj sama tričko strhla. Tentokrát nehty přejela po holé kůži jeho zad. Věděla že tahle noc pro ní bude nezapomenutelná, tentokrát ho nechá vzít si další poprvé a nijak jí to nevadí. Chce ho tak moc že sotva dokáže rozumně uvažovat. Nechává se ovládnout tedy čistě touhou a city.

Kieran se další ráno probudil s ukrutnou bolestí hlavy, za což očividně mohla dost velká kocovina, se kterou se právě musel poprat. Zaskučel mírně bolestí, když se pokusil se zvednout z postele, proto se raději rozhodl, že si na malou chvilku poleží. V tu chvíli vedle sebe zahlédl blondýnku, která mu dělala společnost posledních pár dní. Na včerejší večer si až moc dobře vzpomíná, má to dost živě před očima. A nemohl popírat ani fakt, že to co se stalo včera, byla jedna z věcí, které Kieran nelitoval. Toužil po ní a dostal jí. Na moment se jí zadíval do tváře, byla pro něho tak moc krásná a v tu chvíli si dokonce uvědomil, že i nějakým způsobem nevinná. A on jí kus té nevinnost vzal, jakoby šlo o běžnou záležitost. Najednou začal litovat toho, čeho se ty dva dopustili, nebyl si úplně jistý, že to byla správná věc. Možná měl nejdřív promyslet, co chce udělat. Radši tyhle myšlenky zahnal a tentokrát už opravdu vstal z té postele a přesunul se do koupelny, kde si potřeboval dát rychlou studenou sprchu, která by ho dostatečně probrala. Tohle právě teď potřeboval - pročistit si všechny myšlenky, které bylo dost chaotické.

Byla to jedna z nejkrásnějších nocí v jejím životě. Takových neprožila bůh ví jak moc, i tak se ale pro ní stala jednou z těch nejvýznamnějších. Neměla čeho litovat, to rozhodně ne. Ani jeden neměli co vyčítat momentálně tomu druhému. Oba dva si užili co se mezi nimi odehrávalo. Když spala, vypadala opravdu klidně a spokojeně. Dokonce měla takový výraz klidu a štěstí. Zdálo se jako by se i ve spánku usmívala. Poté co zmizel z postele, se jí nelíbil chlad který se začal vkrádat k ní. Spala nahá, jak jinak. Pomalu se začala probouzet. Když ho vedle sebe neviděla, a slyšela sprchu, objednala jim snídani na pokoj která také velmi brzy dorazila. Mezi tím se ona stihla navléct do spodního prádla, roztrhaných kalhot a kostkované černo červené košile. Připravila jim snídani k malému stolku včetně kávy i džus, spolu s nějakým pečivem a dokonce i palačinkami! Nechtěla nějak pospíchat a tak si zatím četla noviny a popíjela kávu. Chtěla se snídaní počkat na něj.

Po té studené sprše se hned cítil lépe! Opravdu ho to probralo a trošku ta kocovina odstoupila do pozadí. Hlava ho sice trošku bolela, ale rozhodně to nebylo tak intenzivní jako hned po probuzení. Na sebe si nandal jen kalhoty a vyšel z koupelny bez trička. Zaskočeně se podíval, když na stole uviděl to jídlo, které za prvé krásně vonělo a za druhé i krásně vypadalo. Lehce si olízl spodní ret, protože pravdou bylo, že hlad opravdu měl! Jako vlk! Hned potom, ale koukl po Destiny a s tázavým pohledem se na ní podíval. "Myslel jsem, že budeš ještě hajat v posteli. Po včerejší noci bych se ani nedivil" zazubil se na ní a pousmál se. "A ty vypadáš jako kdybys neměla ani kocovinu!" pobaveně se zasmál a zakroutil nad tím nechápavě hlavou, přičemž k ní popošel. Naklonil se k ní a na tvář jí vlepil letmou pusinku, ale hned potom mu to nedalo a přitiskl se svými rty na ty její a dlouze a něžně jí políbil "Jinak dobré ráno" mrkl na ní a hned na to se posadil naproti ní. S úsměvem na tváři si promnul ruce, když si vybíral, co jako první by si mohl dát. Bylo jasné, že první mu do oka padl palačinky, které miloval.
"Tak co, těšíš se zpátky do školy?" zeptal se s plnou pusou a zvědavě se po ní poohlédl, přičemž se dál věnoval svému jídlu a každé sousty si náramně užíval. Hlad byl hold hlad.

Ucucávala kávu a kupodivu se do čtení zabrala tak moc, že ani nepostřehla když přichází, až když promluvil vzhlédla a usmála se. "Jsem v pořádku a kupodivu kocovinu nemám, tedy nevím jak ty." zasměje se. Je pravda že vypadala úžasně, odpočatě a šťastně. Jakmile k ní došel, zvedla o něco dozadu hlavu aby se nemusel tolik sklánět. Spokojeně zavrněla a to doslova do jeho rtů. "Dobré ráno krasavče." Dejme tomu že tam mají i vajíčka a kopu slaniny smažené. Tu ona milovala, ale i sladké. Prvně se dala do vajíček se slaninou, jedla ale pomalu a způsobně, už ho jednoduše nebrala jako hrozbu která by jí mohla to jídlo sníst, i když s jeho hladem by se to mohlo stát.
"Raději bych zůstala tady, nebo v Zátoce, protože New Orleans bude vždy mým domovem, ale docela se tam těším. Myslím že je načase ostatním ukázat že nejsem ta zakřiklá dívka co bude jen mlčet a hledět si svého. Asi se přidám do teamu k ostatním, sport by se mi hodil, protože se cítím jako kdybych měla spoustu energie." uculí se na něj. Pak si vzpomene že zmiňoval kocovinu, natáhne k němu ruku, přesněji prstíky a dotkne se jeho spánku. Světlo se přemístí z konečků prstů a vsákne se do jeho kůže. Může cítit jak jeho kocovina postupně ustupuje. "Neděkuj.. jen si užij klidné ráno."

"Já mám takovou mírnou kocovinku, ale dá se to přežít" zazubí se a mávne nad tím rukou. "
"Páni, ty umíš jíst taky civilizovaně?" poškádlí jí maličko, když si všimne, že opravdu jí pomaleji, než normálně. Až ho to zaskočilo! "Mimochodem, ty palačinky jsou hrozně dobré!" pochvalně a s plnou pusou dodal poznámku k dnešní snídani.
Pak jí jen poslouchal, co má v plánu změnit. "Také bych nejraději zůstal v Zátoce" pokývl souhlasně hlavou, protože to je to, co by si přál ze všeho nejvíce. Jednoduše to tam opravdu miloval. "Myslím, že to u tebe bude příjemná změna. Všechny to přímo zaskočí!" zasměje se pobaveně. "Navíc se tě Všichni bojí, takže s tebou raději budou kamarádit, než aby tě měli za nepřítele" řekne s menším úšklebkem na tváři. "Ale ne, jen sportuj.. Nakonec se s Josie a Lizzie staneš nejlepší kamarádka, ne? Ale stejně pamatuj na to, že Lizz si dost potrpí na tom, abys jí v týmu poslouchala. Myslím, že s tím budeš mít drobet problém" provokativně na ní mrkl, ale nemyslel to nijak zle. Jen jí předával informaci o tom, co dokázal zpozorovat za dobu, co na té škole je.
Když se najednou dotkne jeho spánku bez toho, aniž by řekla, co chce udělat, tak sebou mírně cukne, ale když pak přijde ten pocit úlevu, když ho zbaví té kocoviny, která mu způsobila mírnou bolest hlavy, tak se spokojeně na ní usměje. "Jsi úžasná" šeptne tiše směrem k ní. "Alespoň budu klidnější, až budu řídit.. Nevím, jak bych to dal s kocovinkou" nepatrně mu nad tím cukly koutky.

"Musím se těm lidem ve škole dostat pod kůži. Víš co se říká, poznej svého nepřítele. Když to budou tupci, nepustím si je k sobě. Největší starosti mi dělají ale vlkodlaci. Čarodějky nebudou problém, upíři snad také ne." zavrtí hlavou jemně. Pak už to ale nechá být. Když zmíní Jossie a Lizzie, ušklíbne se. "Nejlepší kamarádka? Ne děkuji. Nechci se připlétat do jejich dvojce. Stačí mi jedna nejlepší kamarádka. A pokud jde o tu podřízenost.." zavrtí nespokojeně hlavou. "Potom to asi nepůjde. Nepodřizuju se. Nikdy. Prostě to nemám v povaze." poušklíbne se na něj.
Všimne si jak cukne a pousměje se. "Víš, vážně tě nehodlám ukousnout. Jestli se mnou budeš trávit víc času, měl by jsi si zvyknout že budu používat svou moc. Mimochodem, musíme co nejdříve vyjet, protože se obávám že bych brzy mohla zatoužit si z tebe udělat druhou snídani." poukáže na to že její pocit žízně je nejspíše ten největší problém. Má co dělat aby se udržela, proto než vyjedou tak si bude muset nakoupit v obchodu něco čím se bude po cestě cpát, aby se zaměstnala a nemyslela na krev, i když to jeskutečně těžké pro tak nedávno proměněnou.

"To nebude těžké se jim dostat pod kůži, konec konců když jim ukáže, jak silná jsi, tak tě budou nakonec ještě obdivovat a uctívat a to se nemusíš ani tolik snažit, takže tupci jsou to zaručeně.. To ti můžu říct už teď" ušklíbne se mírně, ale ona sama musí vědět, že pro Kierana jsou tupci všichni v té škole a to z jednoho prostého důvodu.. Nerad navazuje jakýkoliv bližší kontakt s moc podlézavými lidmi. A jemu se zdálo jakoby v té škole podlézal každý každému a to se mu rozhodně nelíbilo. "A tak třeba budou ty dvě dvojčata tak milosrdní, že ti nakonec přenechají celý tým nebo ti dokonce svěří titul největších princezen na škole a poddají se ony tobě" zasměje se nad tou představou. U Josie věděl, že je sice hodná a že rozhodně není tak zákeřná jako Lizzie, ale také moc dobře věděl, že Jo vždycky bude na straně její sestry, i kdyby se měla postavit proti všem svým přátelům. Ale byly to dvojčata, takže se nebylo čemu divit. "Ale ne, dobře. Už dost srandiček.." povzdychl si a nasadil vážný výraz. "Jestli se chceš přidat do týmu, tak hold budeš muset Lizz trošku poslouchat, ale zase v týmu si může nasbírat dost dobré body na škole a určitě si tam najdeš pár kamarádů, což je plus" řekl jí i nějaké ty pozitiva, když už se chce vrhnout do něčeho takového.
"Vím, že mě neukousneš, ale jen tak si na tu tvojí bláznivou moc nezvyknu. To víš, mám z tebe trochu strach! Mohla bys mě kdykoliv zničit lusknutím prstu!" řekl s nadsázkou, ale kapka z toho, co řekl, byla i pravdou. Ale to on raději nepřiznával nahlas, přeci ví, že by ona sama nikdy nikomu neublížila. "Jo měli bychom, co nejdřív vyjet, opravdu bych nechtěl skončit jako něčí svačinka" zazubí se na ní a dojí svojí poslední palačinku, načež se zvedne a jde se obléknout. Po asi půl hodince je všechno uklizené a on je připraven k odjezdu. "Takže.. Můžeme vyjet?" koukne směrem k ní s úsměvem na tváři a zvědavě pozvedne obočí.

Musela se usmívat. Vypadalo to že v ní skutečně věřil, což mockrát nezažila. "Je to možné. Nebo mě budou stejně nenávidět jako Hope. Alaric mi věnuje také dost pozornosti, což se jim líbit nebude. Ve škole mezi děckama je spoustu problémů. Chtěla bych to nějak eliminovat, alespoň částečně. Víš.. Spojit je. Vždyť většina z nich tam je proto aby se naučila pracovat s tím kým jsou." pousmála se. "Ale čarodějky se mě bojí. Ví že mám svůj grimoár který jsem rozšířila o dost věcí, i o kouzla o kterých se nesní ani jejich rodinám. Nejspíš bych začala s bytostmi které jsou odstrkávané a nedoceněné, ty jsou v každé škole. Ale pokud jde o ty kteří chtějí vyloženě páchat zlo.. Nevím jestli budu schopná jim pomoct. Je to všechno mnohem složitější.." pronesla s povzdechnutím. Destiny by se měla soustředit hlavně na sebe, vše čím si prošla jí moc nepomáhalo. Navíc proměnit se v nový druh bytosti pro tenhle svět není legrace. Na všechno si bude muset přijít nejspíše sama. "Já a zničit tebe? Vtipálku. Dokud budeš takový jakého jsem tě poznala, všechno bude v pořádku." uculila se. Sklidí si všechny své věci a nakonec na něj pohlédne. "Jistě, můžeme jet. Protože na tebe začínám mít zase chuť." uculila se nevinně, došla k němu a dlouze ho políbila. Hned potom se však dlouze odtáhla a vzala si svou tašku a počkala u dveří. Když vyšel jen zamkla a šla vyřídit zbytek na recepci a pak.. Tradá a mohli jet.

"Úplná superhrdinka" zazubil se na ní. "Myslím, že jestli opravdu chceš, aby mezi nimi zmizeli problémy, tak máš, co dělat" řekl tentokrát s vážným tonem v hlase, protože tam opravdu mezi některými vládli nepokoje. Ale také tam byli nadpřirozené bytosti, které neměli s nikým problém, ale to se stávalo zřídka kdy. "Jak které čarodějky, nezapomeň že třeba taková Lizzie k tobě nechová ani špetku respektu a navíc je ještě víc naštvaná, když trávíš čas s Alaricem. Na to je alergická bych řekl" zakroutil nad tím s úšklebkem na tváři hlavou. "Já bych se na ně vykašlal Destiny, nezaslouží si, aby si jim nějakým způsobem pomáhala" řekl upřímně a povzdechl si. Měla by si uvědomit, že ne každý bude chtít pomoct a s tím doufá, že ona sama počítá. "Měla by ses teď soustředit hlavně na sebe" jakoby jí četl myšlenky. "Vždyť potom všem, čím sis prošla si zasloužíš, aby jsi pomohla hlavně sobě a nebrala ohledy pořád na druhé.. Vždyť oni to ani neocení" zamručí a přimhouří nad tím očka.
"Docela se tě vážně bojím!" řekl ze srandy a zasmál se. Pravdou bylo, že opravdu v některých chvílích se bál její síly, protože to bylo něco, co neznal. Ale nemyslel si, že by mu chtěla úmyslně ublížit, tedy alespoň teď ne. "Tak jo, tak jo radši jedeme.." řekl spěšně a hned na to jí vzal tašku z ruky a vzal i svou tašku, pak se jen vydal k autu, kam šel napřed, než si všechno zařídí na recepci. Nasedl do auta a čekal, než nasedne. Pak jen nastartoval a vyjel vstříc Mystic Falls, kam se mu vůbec, ale vůbec nechtělo! Tenhle víkend byl jeden z těch lepších, které zažil a nerad se vracel někam, kde ani nechtěl být.

"Pomáhat Kierane je mojí podstatou. To co vycítím, to co umím má nějaký důvod. Ale opravdu bych kolem sebe měla alespoň skupinku školních 'Vyděděnců'. Mám totiž pocit že velmi brzy již přijde něco temného." povzdechla si tiše. Nešlo to necítit, vzhledem k tomu kdo byla. Už teď jí ale bylo jasné že bude chtít zabezpečit své milované. To bude chtít hodně síly. A tudíž i cvičení a praktikování kouzel.
"Dokud mě nenaštveš, není třeba se bát." pronese zcela vážně, ale pak se stejně ušklíbne v autě. Cestou se ho opět snaží bavit a zkrátit jim cestu. Nakonec to tedy netrvá až tak moc dlouho a dorazí společně do školy. Ač nerada, rozloučí se s ním, alespoň na nějakou dobu, než se opět uvidí. Musí najít Hope, pokecat s ní a sdělit jí novinky.