Rousseau's bar

A pak se najednou probudila. Zmatená tím, kde se vlastně vůbec nachází, nevěděla, co se stalo, snad ani chvíli netušila, kdo je. Ale po nějaké době si to všechno začala uvědomovat, všechny ty vzpomínky, i to jak se stala upírem a nakonec zemřela a odešla. Poslední věc, kterou si pamatuje, je ta, jak svoje poslední chvilky strávila s Klausem a poslední jeho slova, která řekl.."..už nebude žádné bolesti, ani zlomeného srdce. Dojdeš klidu." a pak do slova a do písmene nic. Jakoby to všechno zapomněla a cítila to, cítila, že se necítí úplně svá, něco se po její smrti událo, ale je jasné, že jen tak si na to nevzpomene. Sama teď pořád byla v rozpacích, jak je možné, že je zpátky mezi živými. Nevěděla, jestli to je dočasně, ale hodlala tomu přijít na kloub. Proto se nejbližším autobusem vydala zpět do New Orleans - do města, které už jí dávno předtím předurčilo její smrt, ale i tak jí tam pořád něco táhlo. Byla dlouhých celých třináct let pryč, co se jen všechno změnilo? Co všechno prošvihla? Jak je možné, že je zpátky? Měla v hlavě tisíce otázek a tisíce nezodpovězených odpovědí. Jakmile dojela do New Orleans vydala se vstříc francouzské čtvrti, která jí připomněla tolik vzpomínek, jak těch dobrých, tak i těch špatných a najednou byla Camille v rozpacích, jelikož nevěděla, jestli udělala dobře, když se sem vrátila. Umřelo tu plno jejích milovaných, nehledě na to, že i ona sama a přesto stojí opět tady. Může to snad vypadat jako další sebevražedná mise. Cami nad tím zakroutila hlavou, potřebovala si ještě nějak pročistit hlavu, než se rozhodne, jestli se ukáže Davine a ostatním a tak šla do Rosseaus bar. Ani moc nepřemýšlela nad možnostmi, že by tu nikdo z lidí, které chtěla vidět, nebyl. Mohla jen doufat, že bude mít štěstí a někdo z jejích starých známých jí pomůže. Když došla do baru a vešla dovnitř, hned si vybavila, jak tu dřív pracovala jako servírka. Vzpomněla si na všechny ty lidi i příběhy, které každý večer od nich poslouchala. Přeci jen mělo nějakou výhodu tady pracovat, možná i zlepšení svých pracovních zkušeností v psychologii. Zasedla za bar na barovou židličku a hned si na posilnění objednala jednoho panáka whiskey nebo něčeho podobného. Za normálních okolností tohle nebyla ona, ale vzhledem k tomu, že se momentálně nachází v nenormální situace, tak se tenhle krok dá jisto jistě pochopit.

Aurora byla ještě do nedávna pod spící kletbou, ovšem ona sama netušila co se přesně dělo, najednou to kouzlo přestalo učinkovat a ona se probudila ještě v rezidenci Mikaelsonu, sama byla zmatená co se všechno stalo o tom že Cami umřela ovšem ještě věděla(teda myslim)
Ovšem když se probrala zahrabana v bílem prostěradle a nejspíš u Hope v pokoji, ovšem to jí nezajímalo a proto se nenapadně vypařila z oného místa, byla dost naštvaná a v naštvaní je schopna udělat cokoliv. Prototo vyrazila do Rosseaus baru, ovšem za barem si všimla blondýnky, byla trochu zmatená když jí došlo kdo to vlastně je. Naklonila svou hlavu na stranu, pousmála se tím svým psycho úsměvem. "No není to naše sladká a  milovaná Camille?" až se ironicky ušklíbnula. "Myslela jsem že si umřela."  

Když Camille přinesli tu skleničku, tak jí ještě chvilku žmoulala v ruce, než to do sebe kopla. Musela pořád přemýšlet nad tím, co s ní teď bude dál. Vždyť vlastně ani neví, jestli tu má, kde bydlet. Přeci jen apartmán ve kterém bydlela, bude jistě už obsazený, nemůže se na tohle spoléhat. Povzdychla si nad její situací a raději si objednala dalšího panáka, ale tentokrát bourbonu, nakonec ale číšníkovi řekla, aby jí přinesl raději celou flašku. Tohle vůbec nebyla ona, ale vzhledem k její situaci, by se jí nejspíš nikdo neměl divit. Zabraná do svých myšlenek si nevšimla ani přicházející Aurory, až když na ni promluvila, tak polekaně nadskočila. "To si ze mě musí někdo dělat srandu.." zamumlala si spíš pro sebe, protože si zrovna nepředstavovala, že prvního člověka na kterého narazí bude zrovna Aurora. Ta Aurora, která jí nechala, aby se přeměnila v upíra. "Doufala jsem, že to ty už budeš dávno po smrti" odvětila se zamračeným výrazem a než se koukla přímo na ní, tak se ještě napila z té flašky. "Co ode mě chceš Auroro? Myslím, že ani jedna nestojí o společnost té druhé.." nadzvedla nad tím obočí. I když bylo pravdou, že Camille potřebovala kamarádku, ale nemyslela si, že by to měla být zrovna Aurora.

"Neboj se Camille, nepřišla jsem za tebou" ušklíbne se,nahne znovu halvu ke straně podívá se na ní. "Niklaus mě nedokáže zabít,stále to neudělal.." pobaveně se uchechtne. "Jak je mpžné že jsi zpátky. Navíc mám dobrou naladu, tak mě radši neprovokuj" Prohrábne so svoje dlouhe červené vlasy, cukne mírně koutky.

"Už jsem si naivně myslela, že ti chybí moje společnost" řekla docela ironickým hlasem, ale zakroutí nad tím očima. Aurora byla opravdu poslední člověk na světe, kterého by si zrovna přála v tuhle chvíli vidět. "Tím pádem je to blázen, pokud tě opravdu pořád miluje." svraští nad tím obočí. Klaus a Aurora měli vždycky zvláštní vztah, který by jen tak nikdo nepochopil, dokonce i Camille to leckdy nechápala. "Myslím, že asi nemám jinou šanci, viď? Když nebudu mluvit, tak mě zabiješ." konstatuje nad tím. "Víš, já sama nevím, proč jsem tady a jak jsem se tu vlastně ocitla. Prostě jsem se probudila na druhém konci světa, neznámo kde, jediné co si pamatuji naposled bylo, jak jsem umírala" řekne na jeden nádech. Ani neví, proč jí to takhle opravdu otevřeně říká, vždyť jí přeci nesnáší. Jenže v tuhle chvíli potřebovala člověka, se kterým by mohla mluvit a ona se prostě objevila.

Založila ruce v bok, přimhouřila oči. "Jsi chytrá, kdykoliv bych tě mohla poslat tam kam patříš" ušklíbne se, znovu si ji prohledné. "Sladká Cami" chytne ji pramen vlasu, nejradši by ho vyrvala. "Nikdy jsem nechápala proč zrovna Klaus dal přednost tobě, to co na tobě viděl.." Pak se zamysli. "Pani, takže si vážně vstala z mrtvých ale nevíš proč?" Pobaveně se zasmeje neveřícne zakroutí hlavou. "Nechápu jak je tohle možné.." Podívala se na ní se zvednutým obočím

"Ty už mě jen tak nevystrašíš Auroro.." svraští nad tím obočí, protože tady v NO se naučila, že nesmíš nechat, aby tě ostatní zastrašovali. Obzvlášť to platilo u Rory, která dokázala dokonale s ostatními manipulovat. Když jí chytne pramen vlasu, tak se nad tím mírně ošije, až jí z toho doteku naskočí husí kůže. "Možná proto, že jsem nebyla taková mrcha jako jsi ty" řekne jí naprosto na rovinu a od srdce. "Vždyť jsi je chtěla zabít, potom co jsi získala poslední kousky, které zbyly z bíleho dubu a málem se ti to povedlo a teď se divíš, že Klaus o tebe nemá zájem?" zakroutí nad tím hlavou, protože její myšlení nějak nechápala. "Jinak myslím, že my dvě jsme teď spolu skončily, měla by jsi odejít nebo si sednout alespoň někam jinam.. Místa je tu dost" rozmáchne rukami kolem sebe.

Jak ji drží za pramen vlasů tak ho pustí ale v tuhle chvíli ji chytne pod krkem. "Mohla bych tě v tu ránu zabít"zasklebi se ale pak nadhodí zase ten její psycho pohled. "Co kdyby jsi pro mě udělala malou laskavosti?"nadzvedne obočí. "Přesně podle mých instrukcí" zkusí ji zmanipulovat,dívá se jí do očí. "Jsi stále člověk nebo ses vrátila tak jak si umřela?" Nadzvedne obočí. Zhluboka se nadechne. "Něco doručis mému milovanému Niklausovi" Pak ji zase pustí aby jsi nepridusila,vezme papír a napíše mu vzkaz. 'Najdi si.me dřív,než Camille přijde znovu o život, s láskou Aurora' škodolibě se na ni usklibne,podá ji papír,pak se zase usměje. "Camille přijdeš k němu domů,lehnes si doprostřed na jeho nádvoří podrezes se ale než tak účinis necháš si svůj vzkaz na sobě ale nechci aby ses zabila, rozumíš" furt se snaží držet oční kontakt právě s Camille,aby dosáhla opět sveho