Před hřbitovem

Uplynula delší doba od toho kdy byla přivezena na akademii. S Hope byla v podstatě neustále, jak to jen šlo. Sem tam se ale jejich cesty rozdělí. Tušila že nepřijde nic dobrého a proto se vydala za ní. Ve škole jí nemohou jen tak zabránit. Pro školu udělala už opravdu hodně. Její prioritou bylo dostat se do New Orleans co nejdříve. A proto si vypůjčila motorku z garáží ve škole. Pak poměrně vysokou rychlostí vyrazila do NO. Využívala svého pouta. Věděla že jí Hope potřebuje. Uvnitř ní byla neskutečná potřeba jí chránit a udělat pro ní cokoliv a za každou cenu. Cesta trvala mnohem kratší dobu, jelikož nejela podle předpisů. Na ty kašlala. Díky kouzlu byla ona i motorka skrytá před zraky ostatních, usnadnilo jí to tak že jí nikdo nepronásledoval za překročení rychlosti. Jakmile dojela před hřbitov, cítila velkou sílu. Její vlastní síla se v ní zavrtěla a říkala jí že si musí dávat pozor. Hope tu je. Cítí jí. Není ale vůbec daleko. Nemohla jít ale naslepo, proto si z ruky stáhla gumičku která patřila Hope. Pak ale cítila něco na co nebyla připravená. Něco špatného. Něco co bylo hrozbou pro všechny které má ráda a na kterých jí záleží, takových bylo sice pramálo, ale Destiny je dobrá. Obklopila jí pro mnohé neviditelná silná aura, díky tomu jak se její moc probouzela k životu. Naběhly jí žilky pod očima a další trihybridí znaky. Očima pátrala kolem sebe. "Neschovávej se. Nebuď zbabělec a ukaž se!" křikla do tmy.

Darkness už nějakou dobu věděla o tom, že dveře na druhou stranu mezi neživé jsou otevřené. Čekala však na správnou příležitost, kdy by odtud mohla uniknout i ona. Bylo to zrovna, když byla s Hayley a hrabala se jí v hlavě a v tu chvíli vycítila, že je ta správná doba. Najednou se objevila v NO na hřbitově, kde teď Hope s Davinou měly veliký problém s předky a to byla její chvíle! Nepozorovaně unikla ven, aniž by si jí kdokoliv všiml. Myslela si, že už má vyhráno, ale to se šeredně pletla. Ucítila totiž, jakoby tu byla osoba, kterou moc dobře znala, cítila tu její auru už na míle daleko. Nakonec uslyšela i její hlas a slovo "zbabělec", které mělo nejspíše patřit jí. "Ale koho pak to tu máme?" nadzvedne zvědavě obočí, když se jí konečně ukáže. Překvapeně zamrká, když uvidí ty její žilky pod očima, znávala jí jen jako velmi mocnou čarodějnou bytost, ale ne jako nějakého tribrida. "Fúha, docela jsi pokročila ve svém vývoji mezitím, co jsme se neviděli" skousne si spodní ret a nahne hlavu mírně na stranu, aby si jí prohlédla. "Pamatuješ si vůbec na mě Dee?" osloví jí jejím zkráceným jménem. "Jsem si jistá, že na mě nejde zapomenout, ale Bůh ví, co s tebou provedli" pokrčí nad tím bezvýznamně rameny. "Ale jinak koukám, že se máš dobře" přimhouří nad tím očka. Vůbec se jí nelíbilo, že ona musela zkejsnout na druhé straně, zatím co její proti pol mohl tradá do světa. Cítila to jako velkou nespravedlnost, ale je rozhodnutá té spravedlnosti v nejbližších měsících dostát.

Žárlivost byla silná. Otázkou bylo zda jí Darkness nechá zvítězit. Žárlila na to že Destiny měla možnost procházet se po světě. Ale každá vlastně měla svůj svět. Jedna druhou stranu a jedna zemi. Trochu jí přejel mráz po zádech když uslyšela její hlas. Cosi jí našeptávalo že ten hlas moc dobře zná."Ty mě znáš?"pronesla překvapeně. Neměla vůbec tušení co o ní Darkness všechno věděla. Ovšem to že mohla chodit po zemi mělo svou daň v podobě její paměti. Pomalu udělala krok blíž k ní. Cítila naléhavou potřebu dostat se k Hope, tušila však že jí Darkness nenechá jen tak jít."Ty.. bys tu neměla být. Nepatříš sem." už jen díky energii Ness věděla že z toho budou problémy. Ness nemá tušení jak její moc vzrostla za tu dobu co je na zemi. Pozorně jí sledovala kdyby udělala jakýkoliv pohyb. Nehodlala riskovat že jí ublíží a pak nebude moct chránit Hope. Příšerně se podceňovala.

“Samozřejmě, že tě znám Dee, až moc dobře tě znám..” přimhouří nad tím očka. “Ani nevíš, jak moc jsme si my dvě blízké, až tak že by jsme jedna druhou mohly navzájem zničit” ušklíbla se nad tou myšlenkou, protože pravdou je, že jejich síly by měly být vyrovnané, aby tady fungovala nějaká ta rovnováha. Když k ní tak odvážně udělá Destiny krok, tak překvapeně zamrká. “To se mýlíš dráha, patřím sem. Možná tu nejsem vítaná, ale nehodlám se vracet už na druhou stranu. Navíc nejsem jediná, kdo by tu neměl být” naráží na Klause a spol., kteří by měli být mrtví. “Holt se moje pracovní místo přesunulo sem na zemi, budeš se s tím muset smířit” Pokrčí nad tím rameny. “Ale co jsem to za nezdvořáka, že jsem se ti nepředstavila už na začátku. Jsem Darkness, ale říkej mi Ness. Jsem tvoje sestra.” Mrkla na ní, jakoby to byla normální věc. Nad slovem sestra, ale ještě naznačila uvozovky. “Předpokládám, že musíš být teď dost zmatená, ale neboj. Pomůžu ti vrátit tvé vzpomínky “ a jak řekla, tak hned učinila a začala se hrabat v Dee mysli, aby někde tam hluboko je našla a vytáhla zpátky. Samozřejmě, že se to neobešlo bez bolehlavu.

Zírala na ní jako by spadla z nebe. Nestačila se divit nad informacemi kterých se jí dostávalo. "Vždyť nemůžeš být má.. já rodinu nemám." pronesla nesouhlasně. Ovšem když začne narážet na rodinu Hope, zamračí se. Hope je někdo na koho se prostě nesahá. Jakmile se jí začne hrabat v hlavě, pocítí dost ostrou bolest a vykřikne. Má vůbec co dělat aby to ustála. Vracejí se jí nejrůznější obrazy a vzpomínky."Stačí!" vykřikne což vyvolá jakou si vlnu, která má za efekt že onu schopnost zrcadlově zvrátí. Destiny se vždycky snažila umožnit Ness aby měla možnost ukázat, že není tak špatná jak se zdá. Ovšem díky tomu že nemá takové pocity jako Destiny, to šlo opravdu s těží. "Ness.. pokud půjdeš proti rodině Hope, půjdeš i proti mě. Nebyl jejich čas. Vážně si myslíš že předci nenajdou způsob jak tě po ukončení tvé práce dostat zpátky? Najdou. Pokud budeš dělat problémy a stavět se mi do cesty, bude jedno kdo jsme kdysi bývali. Vím že nejsi zlá. Jen jsi zvyklá na řád. Ale ty osoby co byly obživeny tu mají být." neukazovala jí jen své vzpomínky, ale své emoce. To jak jí na některých lidech tady skutečně záleží. To že pro ně udělá cokoliv, i když je Ness její druhá polovina.

Spojeně se usměje, když Destiny vrátí její vzpomínky. Dál poslouchá to, co jí říká, ale jde to spíš jedním uchem tam a druhým ven. Nikdy neměla ráda ty její kecy, to jak se jí snažila věčně napravit, i když sama musela vědět, že Ness už taková je a také taková zůstane. "Ty hlupáčku.." pokroutí nad tím panenky a povzdychne si. "Jejich čas nastal už dávno a očividně s tím souhlasí i předci.." pokrčí nad tím bezvýznamně rameny. "Možná se jim zprvu nebude líbit, že jsem unikla i já, ale nakonec pochopí, že to bylo nezbytné zlo" ušklíbne se a založí si znovu ruce na prsou a popojde blíž k ní. "Tyhle nadpřirozené stvůry musí být potrestáni, za to co udělali a ani ty.. " ukáže na ní prstem a přimhouří očka "..ani nikdo jiný mi v tom nezabraní.." pokračuje dál. "Je jen otázka času, kdy se i na tebe předci rozzuří, že jsi se spřáhla s těmi ubohými existenci a nevyjímaje rodinu Mikaelson" poodtáhne se od ní dál, aby mezi nimi udělala prostor. "Jsem tady ze správného důvodu, doufám, že to taky jednou pochopíš" řekne s vážným tonem. "A věř mi, že mě nenapravíš, za svým cílem si půjdu dál. A věř mi, že pokud uděláš věc, která se mi nebude líbit, nebo půjdeš snad proti mě, tak zavařím nejen tobě, ale i všem na kterých ti záleží" řekla naštvaně. A byla to pravda, byla schopná udělat cokoliv, jen aby bylo po jejím.

"Pleteš se. Sice možná jsi nezbytné zlo, ale já je ochráním. Nehledě na to co budeš chtít udělat. Neobrátí se proti mě. To ty nikdy nepochopíš." pronese se zamračením.  "Pokud se jich dotkneš, pošlu tě zpátky tam odkud jsi přišla, rozumíš? Země je moje. Ti lidé tady jsou moji. Ty tu nemáš co dělat pokud chceš jen způsobit problémy." očividně se snažila dost dlouho nad ní nezlomit hůl, ale i ona má svůj limit."Tvé vyhrožování na mě nepůsobí. Půjdu proti tobě pokud ty půjdeš proti nim. S tím počítej." věděla že je nevyhnutelné to, že jí buď jednoho dne zničí nebo jí pošle zpět tam kde má být. Bylo to nezbytné, i když pociťovala jakou si povinnost. Ness ale už taková byla. Temnota bez pocitů, s jediným určitým cílem. Destiny má ale jiný cíl. Zaručit bezpečí těm, jenž si to zaslouží. Dát jim další šanci k tomu žít jejich životy mnohem lépe. Už teď jí bylo jasné, že všichni musí spojit své síly aby opět všechno bylo tak jak má být. S Darkness na zemi přichází mnoho komplikací. Ale ona bude bojovat, bude bojovat do posledního dechu, i když je nyní prakticky nemožné jí zabít.

"Nejsou to žádní nevinní lidé Destiny! Kdy to do háje pochopíš?!" vyštěkne po ní a rozhodí kolem sebe rukami. "Myslím, že tu ale rozhodně mám, co dělat. Unikli smrti a to se nevyplácí. Když už jednou odejdeš na druhou stranu nemůžeš se jen tak vrátit zpátky bez důsledků" zakroutí nad tím hlavou. "Ale to přeci sama víš, sama víš, že máme pravidla, která ty teď porušuješ tím, že pomáháš ostatním nadpřirozeným bytostem uniknout smrti" zamračí se nad tím. "Možná, že já jsem uprchla odněkud, kde jsem měla zůstat, ale to je nic oproti tomu, co provádíš ty. Tedy alespoň tak to budou vidět předci. Komu asi odpustí? Tobě nebo mě?" ušklíbne se a zákeřně se nad tím uchechtne. Předci by byli totiž určitě v tomhle na straně Ness, i přesto že by jí měli poslat tam, odkud přišla. Tyhle čarodějky ze záhrobí byly prostě nevyzpytatelné. "Ale drahá, v tomhle si mě asi blbě pochopila. Já ti rozhodně nevyhrožuji" našpulí nad tím naštvaně rtíky a chvilku uhne pohledem. Pak se na ní, ale znovu kouknu a zakroutí hlavou nad tím, jak moc tyhle bytosti chrání. Ona nedokáže pochopit tyhle pocity, protože je nikdy nepoznala a je tak prostě nastavená. "Já ti jen pouze připomínám, že ty jsi tady úplně z jiného důvodu, než oživovat mrtvé" mrkne na ní a chvilku se otočí k ní zády, protože uslyší hádku Hayley a Klause. "Och, počkej!" řekne z ničeho nic a naznačí prstem, ať chvíli je ticho "Mí oblíbení záporáci z druhé strany se hádají.." kývne směrem k nim a zaposlouchá se. Musí se nad tím upřímně zasmát. "Tolik utrpení, kterým si prošli a teď se hádají kvůli takové blbosti. Myslím, že bych jim měla znovu připomenout, co je opravdu důležité" přimhouří nad tím očka, protože je pravdou, že pokud se chtěla opravdu něčím zabavit na druhé straně, tak to bylo rozhodně utrpení tady těch dvou. "Všichni jste tak moc bláhově naivní.." zamumlá si spíš pro sebe a musí se nad tím pousmát.

Zavrtěla hlavou. "Tohle je větší. Tohle je skutečná rodina. Lidé kteří o mě stojí. Občas se musí rovnováha narušit. A teď narušena byla. Každý se jednou na druhou stranu dostane natrvalo.." pomalu ale jistě jí začala Ness štvát. V duchu jí už ale začalo svítat. Věděla co by mohla udělat, ale proto by potřebovala pomoc Hope. Jakmile jí umlčí, jen se na ní zamračí. "Pokud někam půjdeš, tak je to maximálně pryč. Necháš je na pokoji, alespoň pro dnešek. Místo tvé snahy mě vyprovokovat k boji, by jsi mohla skutečně začít bojovat co říkáš?" naklonila hlavu na stranu. Najednou kolem nich vzduch znatelně zhoustnul, začal foukat vítr a kolem lítalo listí a vše možné. Nečekaně ale Destiny vytáhla z poza zad jednu ruku, spojila jí s druhou a když je rozpojila, vystřelila světlou září přímo směrem k Ness. Neměla problém s tím bojovat. Dokázala si udržet chladnou hlavu. Pokud se něco naučila, tak to skutečně byl boj. Přeci jen, nyní byla částečně Mikaelsonová. Měla v sobě krev Hope. Hodlala dokázat, že Hope s ní neudělala chybu. Nebude se třást strachy před svou 'Sestrou' nebo Předky. Poradí si s každou překážkou postupně.

"Oh, bože.. Ty si opravdu myslíš, že o tě stojí?" hrdelně se upřímně zasměje, ale pak nechá mezi nimi delší tichou prodlevu. "Téhle rodině na nikom nezáleží, kromě nich samých. Věř mi, že za tu dobu, co je znám, jsem to poznala až moc dobře. Vsadila bych se, že jablko nepadá daleko od stromu" naráží na Hope, u které si myslí, že bude mít tu samou povahu jako její rodiče. Když jí ale pak Destiny vyzve k boji, tak překvapeně zamrká. "Páni, opravdu si myslíš, že mě dokážeš jen tak porazit?" ušklíbne se nad tím. Myslí si, že to Dee nemyslí vážně, ale když po ní vystřelí tu svojí zatracenou světlou záři, tak vylekaně uskočila. Stihla včas se vyhnout. Každopádně jí to dost naštvalo, což nebyla moc dobrá věc. Vztek jí možná popohání víc, než cokoliv jiného a je díky tomu i nějakým způsobem silnější. "Páni, dobrá trefa ségra" párkrát překvapeně zamrká, ale pak nasadí široký úsměv a připravuje se na svůj útok. Jedním mávnutím ruky jí odhodí na nejbližší strom a mezitím si ze země vezme nějaký kus klacku, který chce použít. Dojde tedy k ní blíž a v tu ránu už tu větev zapíchne do jejího břicha. "Poslouchej mě velice dobře.." koukne jí do oček a ten klacek zapíchne ještě hlouběji..".. už nikdy.. Nikdy v životě se mi neopovažuj vyhrožovat. Protože s tím, že ublížím všem koho máš ráda, pokud mě byť jen nepatrně zradíš, jsem myslela naprosto a upřímně vážně!" uchechtne se nad tím. "Nezahrávej si s ohněm" udělá pár kroků zase dál od ní.

"Vím kdo je. Znám jí. Strávila jsem s ní tu nejlepší část mého života." Byla ráda když se Ness vytočila. Se vztekem jsi člověk při boji jde tupohlavě za svým. "Za ten tvůj vystrašenej pohled stála. SÉGRA." zavrčí. Když jí odhodí na strom, rozhodně z toho nemá radost. Je na moment zmatená. Jakmile ale ucítí ostrou ránu, vykřikne, pak se jí ale v očích usídlí šílený výraz."V těle se mi lámaly všechny kosti. Myslíš že mě zastaví klacík?" zachraptí. Není to nic příjemného, šíleně to bolí. Kdyby nebylo té proměny ve vlkodlaka, nejspíše by tam už dávno skučela bolestí a umírala. "A ty.. si už nikdy v životě neopovažuj zahrávat s mojí RODINOU." za zády se jí v ruce objeví krystal, který má stejnou funkci jako dýka. Díky svým upířím schopnostem ho stihne na Ness hodit než to vůbec postřehne. Proletí jí těsně pod klíční kostí. Nehledě na to že jí jakož to temnotu, světelný krystal pálí jako kyselina. "Jdi pryč. Máš poslední šanci. Nebo se nezastavím dokud nebudeš mrtvá." krystal se samo sebou rozplynul po splnění svého účelu.

"Je jen otázkou času, než zjistíš, co je doopravdy tahle rodina zač a pak mě ještě budeš prosit, abych byla já tvojí rodinou" ušklíbne se nad tím. I když vlastně nikdy opravdová rodina nebyly, jen spolu strávily nějaký čas, kdy spolu musely nějakým způsobem vycházet. Najednou zaslechne, jak se k nim přidal ještě někdo další a to Hope, která vykřikla Destiny jméno. Hned věděla o koho jde, jen si jí tak se zájmem prohlížela a na chvíli mlčela. Byla tak trošku zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že po ní Dee hodila ten krystal. Jakmile se dotkl její kůže, začalo jí to nesnesitelně pálit, ale nevykřikla. Svojí bolest ovládá dokonale, ale teď měla hodně velký problém s tím, aby se jí nepodlomily kolena. "Fúha, to teda bylo" pronese jen tuhle svojí poznámku. "Takže teď sis přivedla pomoc, jo?" zasmála se nad tím a už už chtěla něco říct, ale to už zahlédla Hayley s Klausem, který se přiřítili hned chvíli po Hope. "Dokonce celou armádu spásy" založila si ruce na prsou a hned svůj pohled zaměřila na Klause "Niklaus Mikaelson," pronese tak velkolepě jeho jméno. "Předpokládám, že ty si mě nepamatuješ, to je ale velká škoda." pronese smutně a nakloní mírně hlavu na stranu. "Ale neboj, časem to napravíme" mrkne na něho. "Ale ty Hayley, ty si vzpomínáš, že drahá?" zacukají jí koutky. "Zeptala bych se, jak se po tom všem cítíš, ale vlastně mě to ani nezajímá" pokrčí nad tím rameny. Přeci jen trochu zvědavá je, jak se cítí opět ve světě živých, ale litovat jí rozhodně nehodlá. To by bylo při nejmenším pod její úroveň. "Každopádně.. Důležité je, že jsem i já mezi živými a že vás jen tak neopustím, čeká nás všechny pár krušných chvil, měli by jste se na to připravit" blaženě se usmála na všechny, kteří se kolem ní nacházeli. Byla blázen, že tam vůbec ještě zůstává, ale byla klidná. Nemohli jí jen tak zničit, potřebovali by na to mnohem víc síly, než mají teď. Mohli jí ublížit, to ano.. Ale jen tak lehce se jí nezbaví.

Hayley see přiřítila chvíli po Nikovi a Hope, zhluboka se nadechla a zarazila se. "Ty?" Vyšlo z jejích úst,zamrkala očima byla zmatená že ji zase vidí myslela si že se s ní dlouho neuvidí. "Jak se ti podařilo odtamtud odejít ?" Nadzvedla obočí,nikdy tyhle věci nechápala,to by znamenalo to nejhorší že by se začali vracet všichni mrtvý ne jenom ti milování svou rodinou. Potom se po chvíli zhluboka Nadechne a podívá na tu druhou. "Ty jsi kdo?" Nadzvedne obočí a zase se vrátí pohledem k Ness. "Myslíš že se na tebe dá zapomenout?" Usklibne se,snaží se nedat najevo nějaké emoce,nechce být zranitelna a už ne před ní. "Ty se vrátíš zpátky kam patris" byla si jistá že ji dostanou zpátky,jenom musí přijít na to jak ovšem všichni ostatní by si museli vzpomenout. "Jedna otázka,Ness" nejspíš by jí ve vzteku nazvala nejspíš lochnesku příšerou ale jelikož věděla co umí,nechtěla ji zbytečně provokovat.
"Proč si na tebe vzpomínám jenom já?" Další věci ohledně toho všeho jí moc nezajímalo kromě toho jak se dostala pryč a proč si ostatní tuhle potvoru nevybavují.
"To jsi udělala schválně nebo jak Ness?" Znovu nadzvedla obočí,doufající že z ní dostane nějaké odpovědi. Nemohla od ní čekat nic dobrého,ale co od ní mohla čekat? Možná nějakou lež ale rozhodně nějaké její podrazy které by jí byli podobné,proto musela být opatrná při rozhovoru s ní. Hayley byla rozhozená,to ano možná to dokázala poznat na ni pravě jenom ona,protože za tu chvíli nebo dobu znala její gesta,zvedla oči jako by ve sloup,mírně zamrkala jako by se snažila zahnat blížící se slzy ovšem tak aby nikdo z dalších v okolí to nezaznamenal nebo vůbec nepoznali a pak se pohledem vrátila zpátky k ní čekající na své odpovědi.

Hádku s Hayley už nechal být. Nebylo co řešit. Stejně by si oba dva tvrdili to svoje a navíc poté, co se rozběhla Hope na hřbitov jí tam prostě nemohl nechat jen tak vlítnout, ne když se tam před chvílí ještě ležela na zemi v bezvědomí. No když dorazil za Hope, tak krom ní tam byli další dvě dívky, pro něj ovšem neznámé. Za to ta jedna ho očividně znala moc dobře. "Kdo jsi?" Probodne jí pohledem, když na něj ona promluví. "Měl bych si tě pamatovat?" Nedokáže jí vůbec k nikomu přiřadit. Nemá absolutní tušení. Podívá se na Hayley, která ji nejspíše jak to tak vypadá zná a ne nejspíše úplně v dobrém světle. Kdo je ta druhá dívka se zeptala Hayley, takže s tím se už neobtěžoval. Dle rozhovoru Hayley zjistil, jak se ta jedna jmenuje. "O čem to tady vy dvě mluvíte?" On se opravdu vůbec nechytá a z toho jak mluví obě dvě by si jí snad měl i pamatovat, ale nepamatuje. Podívá se krátce na Hope. "Hope, měla bys jít domů." Promluvi na ní. Přeci jen bude klidnější, když tu nebude, protože Ness se mi ani trochu nelíbi. Udělá pár kroků směrem k ní před Hope s Hayley. "Co kdybys přestala hrát nějaké své ubohé hry a šla s pravdou ven?" Podívá se jí do očí. No rozhodně k ní tak opatrný jako právě Hayley není.

Jakmile tam došla Hope, Destiny se automaticky přesunula před ní. A to doslova před ní jako by jí dělala štít svým tělem, a také že ano. Když přišla i Hayley, a začala klást otázky, pokrčila rameny. "Destiny, Hope je moje nejlepší kamarádka. A dala bych se považovat za kladnou postavu v téhle scénce. Tady Ness je můj protipól, s tím co vám dělala nemám nic společného." pronesla klidně a opět si nechala v ruce objevit krystal. Pak sledovala jak se ty dvě hašteří. "Nestačilo by to pro dnešek? Ness, jestli chceš další kolo, nejsem proti. Ale dnes jim neublížíš. Postavím se za ně, zas a znova. Buď zmizneš a dáš nám pokoj, nebo se vrátíme k boji který probíhal před chvilkou. A věř mi, nechceš mě naštvat. Jsem poslední dobou dost nevrlá." její vlčí den má sice teprve nastat, ale už teď to v ní neskutečně vře. Pak lehce pohlédla na Klause."Tohle je Darkness. Nebo také Ness. Popravdě, začíná být pořádnou osinou v zadku, je tu proto aby vás všechny vrátila zpátky, do říše mrtvých. Tedy, alespoň si myslí že jí to projde." ušklíbla se zatím co jí nespouštěla z očí. Byla připravená kdykoliv po Ness vystartovat znovu, rozhodně ale né bezhlavě. To jí Alaric ve škole naučil. Pokud chce přežít, každý kro musí být promyšlený.

Hope ani neměla šanci si Darkness nijak prohlídnout, protože hned před ní se objevil Klaus s Destiny. Musela nad tím svraštit obočí a rozhodit rukama, protože se jí vůbec nelíbilo, že jí dělají takový štít. Rozhodně se o sebe dokáže postarat sama, nepotřebuje až takovou ochranu. Proto si nad tím jen povzdychne a protočí oči, přičemž je obejde a stoupne si vedle nich, tak aby nebyla za nimi. Vůbec se jí nelíbilo to, jak Ness mluvila s Hayley, nějak tak vycítila, že se muselo na druhé straně odehrát něco strašného. "Nikam rozhodně nepůjdu.." začala oponovat Klausovi a zavrtěla nad tím nesouhlasně hlavou. "Zůstávám tady s vámi" řekla rozhodným hlasem, opravdu se teď nechystala jen tak vzít nohy na ramena. Chtěla tu stát při nich, kdyby se k něčemu přeci jen schylovalo. Nebyla tak zranitelná, jak si všichni z rodiny myslí. Navíc by mohla být i přínosem v boji. Každopádně Hope už z toho lítala hlava kolem, když je poslouchala. Vůbec nechápala, o co tu jde, kdo je ta Ness. Ani si neuvědomovala, že to ona sem Darkness nechala vstoupit.

Když viděla na Hayley, jak moc zmatená je z toho, že jí opět vidí a že to úplně nebylo pro ní příjemné, tak se musela do široka usmát. “Snad sis nemyslela, že bych vás tak snadno opustila? To by nebylo vůbec slušné ode mě” odfrkla si, ale pak se zhluboka nadechla na to, aby ji mohla říct další skvělou novinku! “Máš moc otázek, na které ti mohu odpovědět jednou odpovědí. Jednoduše. Stala ses mou kotvou mezi druhou stranou a tímhle světem, takže pokud mě budete chtít poslat zpátky, odkud jsem přišla, budeš muset semnou jít i ty Hayley, takhle to holt funguje” Pokrčí nad tím rameny, jakoby se snad nic nestalo. Ale Ness věděla, že má teď dost velkou výhodu, jelikož nejsnazší způsob, jak se ji zbavit by byl, že by jí prostě poslali zpátky na druhou strany. Ale když je teď Hayley její kotva, tak by se mohlo stát, že by se zase spolu s ní ocitla ve světě Ness, do kterého se jistě nechce vrátit. Alespoň ne dobrovolně. Koukne směrem na Destiny a povzdychne si "Naštvat tě samozřejmě nechci ségra, ale i tak bych se být tebou moc nevytahovala. Naše síly jsou srovnatelné, takže by jsme dopadli podobně, pokud by se schylovalo k nějakému boji" protočila nad tím panenky, štvalo jí, že ze sebe dělá něco víc, než je. "A navíc už jsem ti jednou říkala, že pokud něco budeš zkoušet, mohl by to odnést taky někdo jiný a pokud bych se měla vrátit nad druhou stranu, tak by se mohlo stát, že sebou nestáhnu jen Hayley, ale i další nevinné bytosti..." koukla směrem nejdříve k Hope, která pro Destiny očividně hrála v životě důležitou roli, ale koukla pak i po ostatních, kteří se tu na hřbitově nacházeli, dokonce myslela i Davinu, o které samozřejmě taky ví, že provedla zakázané kouzlo. "..které si to nezaslouží" zakončila větu po delší odmlce. Až takovou moc zatím měla. Až takovou moc jí předci pro zatím nechali, protože si mysleli, že koná v zájmu jejich dobrá. Jen nevěděli, jaké monstrum stvořili. "A co se týče tebe.." koukne na Klause a zacukají jí koutky nad zatím jeho očividnou nevědomostí “..to tvoje věčné arogantní chování mě štvalo už na druhé straně” zamumlá si spíš pro sebe a protočí nad tím panenky. “Věř mi, že mě znáš. A neb já znám přinejmenším dost dobře tebe. Sledovat tvojí životní tragédii byl opravdu zážitek” na tváři se jí vyrýsuje obrovský úsměv. “Docela mě zajímá, jak se teď vlastně poperete třeba s takovým Mikaelem nebo Esther, nebo Dahliou a co taková Hollow? Nechci vás totiž nijak strašit, ale všechny tyhle a spousta dalších byli semnou na druhé straně a pokud je druhá strana otevřená, jak dlouho jim potrvá, než se znovu poženou za pomstou? Chmm?” Nadzvedne tázavě obočí, protože ví, že mají spoustu nepřátel, kteří by jim chtěli ublížit a teď když jsou na svobodě, můžou prakticky znovu začít řádit. Pak koukne po Hope, ke které přistoupí blíž, nehledě na ostatní. “Tak moc si se snažila zachránit své rodiče a teď na to doplatíte třikrát víc, je to v podstatě tvoje chyba” svraští nad tím obočí a udělá falešný lítostivý obličej. “Ale vlastně si mě dostala do světa živých, takže já ti musím poděkovat” složí jí poklonu a potutelně se usměje a pak od ní poodstoupí a přesune se ke Klausovi "Ale aby se neřeklo, tak tedy ti vrátím pár vzpomínek na mě. Jen se příprav, že to nebude ta nejpříjemnější věc.” Našpulí rtíky a chvilku se na něho ještě v tichosti kouká, než zavře oči a začne vytahovat jednu vzpomínku za druhou. Určitě to není nic příjemného, protože čím starší je nadpřirozená bytost, tím víc minulosti, kterou může použit k jeho utrpení proti němu. Vidět jeho milované umírat jeho vlastní rukou, vidět se samotného jako monstrum, které nedokáže zastavit za pomoci vlastní vůle a další hrozně věci, které mohl poznat na druhé straně. Ness náhle přestala, neukázala mu zdaleka ani polovinu toho všeho, ale věděla, že tohle prozatím stačí jako náznak toho, aby poznal kdo vlastně ona je. "Už si vzpomínáš?" Zvědavě na něho koukne a ruce si založí na prsou. "Pokračování příště" doplní se ještě a udělá krok vzad od něho. "Každopádně nemusíte se vůbec bát, že se vidíme naposledy, myslím, že teď se budeme vídat celkem často. Docela jsem si vás oblíbila!" zacukali jí nad tím koutky, přičemž si skousla jemně spodní ret.

Hayley byla dost zmatená podívala se na Nika.
"Musela bych ti lhát kdybych řekla že ne,ale bohužel ano" usklibne se. "Ale radši bych nevěděla a neznala ji,co je zač. Kéž by sis na to vzpomněl" zhluboka se nadechne,byla by ráda kdyby s někým mohla sdílet tuhle bolest,ale kdoví jak by se s tím vypořádal Klaus vlastně? "Potom ti to všechno vysvětlím o co jde,pokud ovšem mě Ness nepredbehne"

. "Myslela jsem že zůstaneš tam" mírně se zamracila,nelíbilo se jí její chování,střelila pohledem k Destiny na chvíli. "Těší mě ikdyz bych seznamování bych nechala na jinou situaci" zhluboka se nadechne,podívá se zase k Ness.
"Cože jsi to provedla?" Zaráží se nad tím,pak ji vlastně dojde co udělala. "Proč zrovna mě? To jsem ti tak sympatická že sis mě vybrala?"usklibne se na ni a založí ruce přes prsa. "Zapomínas na to,že máme na straně čarodějky a za druhé! Ty se Bartoš zpátky tam kam patris a to jakýmkoliv způsobem" Znovu se nadechne a podívá se zase na všechny.
"Destiny? Co kdybys vzala Hope odsud pryč,my se nějakým způsobem pokusíme vypořádat s ní?" Hayley nadzvedla obočí a čekala na její odpověď. Chtěla Hope mít co nejdál od problémů a jelikož byla pořád nastvana a svou agresi stále a bohužel na Klausovi nevybila nejspíš by musela to vyzkoušet na ni ale netušila jestli by se při vzteku dokázala ovládnout.Vsechno pro ni bylo mnohem těžší a komplikovanejsi,zvlášť když je zpátky vlastně jenom chvíli není to tak dlouho aby si na to zvykla a to ještě vlastně neví kolik mohlo uběhnout let od té doby co zemřela,tam na druhé straně čas ubihal úplně jinak a to s Ness po boku.

"Už bych ani nespočítal, kolikrát nás někdo chtěl dostat do říše mrtvých." Ironické je, že se to ovšem nikomu nepovedlo. Musel si vzít život on sám, neBo respektivě za pomocí Elijaha. No ale jde o to, že nikdo zkrátka ať se bude snažit sebevíc nemá tu moc je zabít. Vyslechne si slova Hayley. No kdo ví jak moc dobře je, že si to nepamatuje. Ať se dělo tam cokoliv, je už jasné, že to nebylo nic dobrého a no rozhodně by se z něj nestala otevřená kniha stěžující si na své problémy. Možná by vyslechl Hayley, zkusil jí pomoci, ale on sám by se k tomu, co se dělo nevyjadřoval. Nechával by si to čistě pro sebe a i kdyby ho to užíralo sebevíc, i tak by nešel s tím za někým. No když Hope odmítla jít pryč, vlastně ho to ani nepřekvapilo. Bude muset nejspíše naléhat víc. No než tak stihl učinit, začala se k ní približovat Ness. Automaticky tedy udělal malý krok před Hope a ještě Ness zastavil rukou, aby k ní už nešla byť jen o milimetr blíž. "Jí z toho vynech." Zavrčí. No nebál se jí tak, jako nejspíše Hayley. Stále si zanechával svůj arogantní postoj, čímž na sebe nejspíše upozornil. "Nejspíše jsem ti jen vracel tvé chování stejnou mincí a pokud mě tak dobře znáš jak tvrdíš, jistě sama víš, že bych tě dokázal štvát ještě mnohem víc." Stále se jen rozehřívá a ještě pořádně s ničím nezačal. Probodne jí pohledem při jejích slovech o Mikaelovi a dalších. "No rozhodně si s nimi poradíme lépe, než ty s námi. Jak dlouho myslíš, že bude trvat zrušení té kotvy s Hayley, uzavření té brány a zbavení se tebe? Jsem si jistý, že moc dlouho ne." Ušklíbne se. O nějakou chvíli později už nestačil nijak moc reagovat a najednou si začínal vzpomínat na pár věcí, které se odehráli na druhé straně. Otevře prudce oči a podívá se na ní nic neřikajícím pohledem. Jeden by možná teď řekl, že je bez emocí, ačkoliv to tak samozřejmě není. "Hrát si s myslí, chytré." Podotkne. "Ale jediné čeho si tím dosáhla bylo to, že si užiju až vydechneš naposledy." Stále má před očima ten hrozný obrazec, kdy on sám zabil bez špetky lítosti Hope, i když ho prosila, ať ti nedělá, ale nemůže se tím nechat zlomit, páč to není skutečné. "Hayley, vem je odsud. Běžte všechny tři." Zkusí promluvit alespoň na Hayley, která snad poslechne, poté svůj pohled přesune zpět na Ness.

"Byla jsi prostě má oblíbenkyně, když bych se měla vrátit zpátky, tak bych ráda s tebou" pokrčila nad tím rameny. "I když, jak říkám.. Tady s Klausem jste se dělili o první místo, jen ty si byla zrovna poblíž, když nastala ta správná chvíle" mrkne na ně. "Možná máte na straně nějaké podřadné čarodějky, no.. Já mám na své straně předky, kteří mají mnohem větší sílu, než si dokážete představit" ujistí je, že rozhodně není sama, že za sebou má taky takovou menší armádu mocných lidí. Pak svůj pohled přesune opět na Klause, musí se usmívat na jeho slovy. "Vyhrožování ti vždycky šlo dobře" ušklíbne se nad tím a zhluboka se nadechne. "I po tom všem, co jsem tě nechávala se vypořádat se svými démony, i potom jsi byl pořád tak arogantní vůči mě, ani nevíš, jak moc mě to štvalo. A v tu chvíli jsem si říkala, kéž bych jen měla větší moc a mohla bych zajistit, aby tvé halucinace se stali skutečnými. Potom bys možná i prosil na kolenou o smilování. A teď je to tady.." přimhouří očka a zákeřně se usměje. "Teď a tady mám moc, aby jste vy všichni trpěli ještě víc" zacukají jí nad tím koutky a sjede pohledem každou osobu, která se tu nachází.
"Pročpak by tady Hope měla někam odcházet? Ona přeci není ta, které chci ublížit. Teda zatím ne, kdyby jste mě naštvali, tak bych nad tím nejspíš uvažovala" přimhouří nad tím očka a povzdechne si. "Myslím, že jsem právě dostala geniální nápad!" skousne si lehce spodní ret. "Možná by tady vaši dceru zajímalo, co je vlastně ta druhá strana a co jste vlastně všechno tam prožívali.." nakloní mírně hlavu na stranu. "Možná by jsme si mohli udělat krátký výlet, abych jí ukázala, jaký vlastně doopravdy jste rodiče. Jak jste jí bez mrknutí oka dokázali zabít, aniž by jste něčeho litovali a ona vás tak moc prosila o to, aby jste to nedělali" věděla, že jí jen tak nenechají odejít zrovna s ní. "Destiny.." koukne krátce směrem k ní a zhluboka se nadechne "Slibuji, že jí neublížím a že jí vrátím, co nejdřív zpět. A ty víš, že pokud TOBĚ něco slíbím, tak to vždycky dodržím. Ať už se jedná o jakoukoliv věc" bylo pravdou, že Ness své sliby vždycky splnila. Možná byla zákeřná, ale když opravdu něco slíbila, tak to pokaždé dodržela. Možná když Hope uvidí, jak se věci měli na druhé straně, jaký jsou opravdu její rodiče, tak jim možná takhle ublíží ještě mnohem víc, než nějakým hloupým násilím. "Jo a teď bych moc nedělala hlouposti a ještě chvilku počkala, než uzavřete druhou stranu, protože tam se chystám vzít i vaší dceru" usměje se jako sluníčko. Nechtěla jí tam nechat trpět jako ostatní, jen jí opravdu jen ukázat, jak se věci měli, i když to tak úplně nebyla pravda. Ale předpokládá, že Hope nepochopí, že jí ve svých halucinacích zabíjeli proto, protože byli nějakým způsobem takhle "ovlivněni" to udělat.
V tu chvíli, co onu věc slíbila Dee, v tu chvíli zamumlala nějaké slovíčko, kterým se udělala neviditelnou a tak se mohla dostat za Hope, která se stala též neviditelnou a skrytou před zraky ostatním. Pak už jí v klidu mohla vzít na dobrodružný výlet na druhou stranu, samozřejmě že prošli skrz Hayley, která je musela nějakým způsobem i cítit, možná to i trošku zabolelo.

Vážně chtěla poslechnout Klause. Chtěla Hope ochránit. Ovšem všechno se semlelo tak rychle, že ani nestačila zareagovat. Věděla že Hope bude v pořádku, rozhodně fyzicky. "Vím že jí neublížíš, protože víš, že bych pak ublížila tobě, nehledě na následky. Své slovo držíš." pokud šlo tedy o to co slíbila Destiny. Jakmile zmizeli, z úst Destiny vyšlo dost nepěkných nadávek. "Budu tu pro ní až se vrátí, ale počítám že vás vidět hned chtít nebude. Tuším co přesně jí chce ukázat, být vámi, držím se dál. Budu se jí to snažit vysvětlit. Mě ale brzo čeká přeměna.." šlo vidět jak skoro až zezelenala v obličeji. Bude na to sama. Na svojí úplně první přeměnu ve vlkodlaka bude sama. To byla malá komplikace která se jí rozhodně vůbec nelíbila. "Musíte tomu dát čas a věřit mi. Vím že je to těžké, neznáte mě, ale Hope je pro mě vším. Až se vrátí uzavřu druhou stranu, vím jak to udělat, Hope měla rituál ode mě. Když mě teď omluvíte, musím zajistit pár drobností." pronesla jak k Hayley tak ke Klausovi a sebrala se a odešla.

Ovšem když Ness udělala to co udělala,tak vyjekla "Hope!" Zarekla na celé kolo,v tu chvíli když přes ni prosli,ucítila největší bolest jakou za celý svůj život mohla pozná,zavřela oči a padla na kolena,bylo to dost bolestivé,po chvíli zvedla hlavu ke Klausovi.
"Rekni mi že to není pravda,že neprošla na druhou stranu právě s ní" v očích se jí zaleskly slzičky. Letmo střelila pohledem k Destiny,kývla jenom na ni hlavou když odcházela,netušila co jí na to má říct,ovšem znovu v ní zavanul vztek,měla chuť znovu vyjet po Klausovi ale musela se držet.
"Kdyby s ní někdo zůstal na blízku a dohlížel na ni,tohle se nemohlo stát! Klausi musíme dostat Hope zpátky,zbavit se Darkness a uzavřít druhou stranu" zhluboka se nadechne aby mohla pokračovat,v jejím hlase i v očích nevidět vážný výraz,důležitost že to doopravdy myslí všechno vážně a smrtelne. "I za cenu toho že se s ní vrátím zpátky na druhou stranu" když ji konečně bolest přejde,tak se zvedne na nohy,dojde k němu a podívá se mu do oci. "slib mi že se o ní postaras a že už ji znovu neopustila,slib mi to" Čekala na to že jí to slíbí,Hayley věděla že jde do tuhého a že se bude.nuset co nejdříve vratit,byla to jediná možnost jak se jí zbavit nebo si to aspoň prozatím myslela.

"Ne, Hope!" Vykřikne, když jí ztratil z dohledu a bylo mu jasné, co musela Ness udělat. Až se mu dostane pod ruku, nevyjde z toho už ani zdaleka dobře. Na slova Destiny už taky nějak nereaguje. No, nemůže ani zdaleka počítat s tím, že by jí měl v plánu nějakým způsobem poslechnout. O tom ať si nechá jenom zdát. No nakonec tam zůstanou jen sami s Hayley. Podívá se tedy na ní. "Dostaneme jí zpátky a Ness za to, co udělala zaplatí." Ujistí jí a podívá se jí do očí při jejích dalších slovech. "Hayley, až dostaneme Hope zpět, najdeme způsob, jak tě od ní oddělit. Znovu neumřeš." Namítne rovnou. Nemůže jí Hope ztratit znovu. On možná už zabit být opravdu nemůže, protože poslední bílý dub byl zničen spolu s ním a Elijaem, ale Hayley je smrtelná a nebude znovu v žádném případě umírat. Jak by to asi jen nesla Hope? Najdou jiný způsob a pa na druhé straně zavřou pouze Darkness.

Zhluboka se nadechla,musela všechno tohle vydýchat. "Jak dostaneme Hope zpátky?" kousne se do rtu, nemohla ji nechat na druhe straně, buhví co tam s ní Ness dělá a co když si jí tam chce nechat? To bylo pomyšlení, které Hayley dovadělo k šílenství. "Pokud nebude jiná možnost, vrátím se zpátky." Už toho měla dost, Ness ji tam celou dobu tryznila,teď jí vzala Hope a buhví co s ní provedla. Samožrejmě věděla že to Hayley ucítí až budou asi prochazet zpět. "Klausi, já už takhle nemužu, chci svou dveru zpět!" Zvýšila hlas,měla pocit jako by se jí mělo snad něco uvnitř ní roztrhnout, takový ten svíravý a zvláštní pocit. "Víš to co jsem tam prožila nebylo zrovna dvakrat přijemné." Podíva se mu do očí ale po chvíli svuj pohled už obrátí zase někam stranou, není si jista jestli mu todokaže vubec říct.
"Možná bychom se měli vrátit domu a zkusit se zeptat jestli nam Freya pomuže?"Mírně nadzvedla obočí, ještě doma nebyla tak netušila jestli tam Freya vubec zustala,ale byla to jenom jedina čarodějka z jejich rodiny, pochybovala že by jim Davina pomohla a pokud zjistí,že vypustila to nejhorší monstrum z druhé strany ikdyž kdoví co byla ve skutečnosti zač, jestli byla tak zlá nebo jenom byla určená kvuli nadprořozenem bytostem aby trpěli? Těžko říct.
"Možná bychom se měli vrátit pro Davinu, neměli bychom ji tam nechat. Možná by mohla pomoct i ona?" Podívala se znovu na něj,kdoví jestli jí tam předciještě stale neubližovali a jestli nebyla stale mimo, přece jenom bylazranitelnější než Hope

Zavrtí hlavou na její slova. "Nevím Hayley, ale dostaneme jí zpátky, slibuji." Jistěže má o Hope též obavy a snaží se vymyslet cokoliv, co by mohlo dostat jejich dceru zpátky ze spárů Darkness. Něco musí být. Jisté je ovšem to, že jí tam nechat nemůžou. "Jo, vrátíš se zpátky a co pak? Jaká je pravděpodobnost, že by se ti opět podařilo dostat pryč?" Tohle prostě nejde. Aby se tam dostala, musela by se znovu zabít a nemusela by se už znovu dostat zpátky a co by pak asi měl říct Hope? "Myslíš si že já ne? Nemůžeme jí tam nechat, ale nejprve musíme zjistit a to rychle, jak jí vůbec dostat zpátky." Odpoví jí. Proč prostě nemůžou mít jednou klid? Vážně ho už nebaví ty věčné problémy. Chvíli se dívá Hayley do očí, dokud pohledem neuhne. "Nejspíše si na každého připraví na druhé straně své..." Odpoví jí. On sice ví jen minimum z toho, co tam prožíval on, ale něco mu říká, že to, co viděl byl pouhý vrchol ledovce a nedělo se tam nic dobrého. No, nechce mluvit ani o tom, co mu Darkness připomněla, natož o tom, když by věděl všechno. Zavrtí hlavou. "Nevím kde je. Od té doby, co jsme umřeli, v New Orleans nikdo nezbyl. To, že sem přijela Hope je jen náhoda, ale nemám ponětí kde je Freya, Kol nebo dokonce Rebekah s Marcelem, ale nejsou tady." Rád by zkontaktoval svou sestru, ale copak má jak? Freya by jim pomohla, ale v tuhle chvíli se nejspíše budou muset spoléhat jen na Davinu. No když jí Hayley zmínila, něco ho napadlo. "Pamatuješ i na to, když se objevila Hollow, byl jsem chvíli na druhé straně a mluvil s Davinou. Potom mě Davina chtěla zabít pomocí jedu Marcela, ale Hope mě zachránila. Možná by šlo použít to kouzlo, které by mě tam dostalo, bez toho aniž by musel kdokoliv z nás znovu umírat." Je si jistý, že to kouzlo Davina znát bude, proot se nakonec rozejde už ze hřbitova na místo, kde ležela Davina. "Jen potřebujeme Davinu." Dodá ještě.