Cemetery od NO

Davina se podívala na Hope když zrovna vchazeli ke hřbitovů.
"Nevím jestli je vhodné se jich ptát,budou se zlobit a hodně moc. Porušili jsme pravidla" zhluboka se nadechne a podívá se ke hřbitovu,kde se právě zjevili čarodějný předci.
"Porušili jste zákon který mají čarodějky dané" ozval se jeden z předků v tu chvíli Davina nevěděla co na to říct.
"Neměli jsme na výběr, museli jsme je vrátit zpátky" hnedka namítla zpátky. "Přišla o svou rodinu" ještě dodala jenže čarodějky  byli občas dost kruté a zvlášť oni. "Budete potrestá by všechny jenž jste se dopustili zakázaného kouzla!" Zase zařval jedenu nich,Davina střelila pohledem k Hope. Věděla že je pozdě se jim omlouvat. "Proč to kouzlo fungovalo tak pozdě než bylo provedeno?!" Hned se Davina zeptala ovšem se zatím odpovědi nedočkala,najednou se na místě zaburacelo a Davina padla na kolena s mírným výkřikem,ovšem jak ona bude potrestána za tohle porušení se sama diví během pár dní nebo snad i možná hned,viděla na nich že byli hodně naštvaný.

"Možná jsme porušily pravidla, ale od koho jiného můžeme dostat odpověď na to, co se tu děje?" svraštila nad tím zoufale obočí. To už se ale před nimi zjevily čarodějný předci, kteří je opravdu nepřivítali s otevřenou náručí. "Dobře, beru zpět. Neměly jsme se sem vůbec chodit" rozmáchne nad tím rukami, ale to už tam na ně pomalu začínají mluvit. Hope se takhle ještě nesetkala s předky, bylo to pro ní něco nové a začala mít z nich docela i strach. "Někteří zemřeli neoprávněně a kvůli vám! To vy jste vytvořili Hollow, se kterou jsme se museli vypořádat my. A ani žádný vděk, za to že se kvůli ní můj táta musel obětovat! Teď nám nemůžete vyčítat, že jsme udělaly, co jsme udělaly.." vysvětlí jim to, tak jak to cítila a pěkně od srdíčka, žádné servítky. Ale to možná neměla dělat, protože předky dopálila ještě víc. V tu chvíli začala spolu s Davinou pociťovat příšernou bolest hlavy, kterou ani Hope nedokázala zvládat, natož pak Davina, která byla víc zranitelnější. S výkřikem nakonec i ona se sesunula k zemi "Dost!" zařvala snad nejvíc, co mohla, ale bylo jí málo platné. Platila za to, co udělala a co bylo proti všem pravidlům jejich milovaných předků.

Davina se chytila za hlavu,vykřikla znovu bolesti,bolest byla silná,takovou bolest způsobila pokaždé upírům už teď věděla jaka příšerná to bolest je. Zmohla se jenom na hlasite vykriknuti a po chvíli viděla Hope jak jde k zemi. "Hope!" Vykřikla a okamžitě po ní střelila pohledem,jestli je v pořádku.
"Tímhle to nekončí,tohle co jste provedli bude mít pro vás ještě důsledky. Budete pykat za své činy,dokud tohle neodčinite,to co jste způsobili" ozval se další hlas za nimi,sama Davina nevěděla co si tím má vysvětlit ale po chvíli v pozadí předků zahlédla dívku s hnědými vlasy, nevěděla jestli je to halucinace,nebo skutečnost. Možná to způsobila bolest.
"Hayley?"vydala z úst poslední slovo než nakonec omdlela,déle by to nejspíš nevydržela,nebo by jí v tom nejhorším případě zabilo a to předci zatím udělat nechtěli, čarodějky potřebovali ale otázkou bylo proč,co by ještě po nich chtěli. Tohle bude mít ještě nasledky

Hayley se ještě před malinkou chvíli dohadovala s Ness která se jí Hrabala v hlavě,po chvíli kdy svoje zavřené oči otevře se objeví na hřbitově a uslysi hlas Daviny a přitom zjisti kde je. Uvidí Davinou a potom Hope,obě dvě mimo, jelikož jsou obě dvě mimo a předci je nejspíš trápí,tak ovšem si všimnou Hayley,který dají silný bolehlav těžko říct jestli oni nebo to silný kouzlo,vztekle zavrci zlehka si chytne hlavu ovšem se rozeběhne k těm dvoum aby jim pomohla. Pomůže Davine na nohy ikdyz ji s tím moc nepomůže a pokusí se jí dostat pryč,pro Hope se vrátí hnedka jakmile si oddychne,Davinu dostane ved před hřbitov,kde ji položí někde na trávu,konečně si na chvíli oddychne od té bolesti,když se jí předci věnovali.

Věděl, že šli na hřbitov, proto s jejich hledáním neměl takový problém. Za nedlouho tedy byl už u hřbitova. Věděl, že nejspíše bude mít trochu problém se na ten hřbitov vůbec dostat, tedy alespon podle Hopiných slov, ale za zkoušku vůbec nic nedal. Proto se rozešel rovnou směrem k bráně. Kupodivu průchod dovnitř hřbitova proběhl bez problému, takže si skoro už začal říkat, že nejspíše to nakonec žádným kouzlem pojištěné není. Vydal se pak tedy najít Hope, což se mu brzy podaří. "Hope!" Vykřikne, když jí vidí ležet na zemi a Davina není nikde v jejím okolí. Že by jí ta proradná čarodějka tady prostě nechala? No, nejspíše si to s ní ještě vyřídí. No ani jeho čarodějky nenechali v klidu a začali mu způsobovat bolest hlavy, mimo to začal pociťovat i jakýsi zvláštní tlak, který ho vyháněl zpátky pryč ze hřbitova. Nejspíše to bylo to kouzlo. No za pomocí své síly a vzdorování se i přes tohle všechno dostal k Hope. "Jsem tady.." Šeptne směrem k ní a vezme jí do náruče, při čemž se s ní upíří rychlostí přesune před hřbitov, kde bolehlav i tlak konečně pominou. Položí Hope na zem, při čemž si jí o sebe opírá. "Notak Hope, prober se." Nahmatá jí tep, který naštěstí má. No pak si uvědomí, že tu není sám. Zvedne pohled k oné osobě. "Hayley..."

Po chvíli si ona všimne Klause, chvíli  je klidná než to do ní vjede."Klausi" chtěla bych se usmat ale nemůže. Přejde k němu,je naštvaná. "Jak jsi mohl?!" Drcne do něj,takže by nejspíš musel spadnout ale těžko říct jestli to ustojí. "Na co jsi sakra.myslel?! " Ozve se skoro hrdelní zavrceni její hlas je hodně hlasitý. Znovu do něj strčí. "Proč si naši dceru nechal samotnou?! Čim jsi přemýšlel když ses rozhodl ji tady nechat všemu samotnému?!" Na první pohled to muselo pro ostatní jistě vypadat jako.manzelska hádka."ty jsi se musel naprosto zbláznit!" To má volání ještě vynadat Elijahovi,ale tomu neodpustila to co se stalo předtím,proto tedkom má spadeno na oba dva,jelikož na tak dlouhou dobu pryč a tolik trpěla tak je dost agresivní,ublizena. Znovu do něj strčí. "Můžeš mi to nějak vysvětlit?!" V jejich očích doslova srší vztek,nejspíš kdyby byl obyčejný vlkodlak už by jí snad i rozervala vejpůl a vzhledem k tomu že to byl otec Hope,tak už proto ho to chránilo předtím aby si na něm nevybila ten svůj vztek tolik,zhluboka se nadechne aby mohla pokračovat

Ve chvíli, kdy vidí jak se k němu Hayley blíží, opatrně Hope položí úplně na zem a vstane. Díky jejímu drcnutí do něj je donucen udělat krok vzad, aby to ustál. "O čem to mluvíš?" Zeptá se jí, při čemž brzy dostane odpověď. Tohle snad nemyslí vážně? Samozřejmě začíná být už naštvaný i on. Jeho nikdy nebylo těžké vytočit. Podívá se jí zpříma do očí."Co jsem měl podle tebe dělat, hm?! Myslíš si snad že jsem tohle chtěl?! Že jsem si vzal život s radostí?!" Zakřičí na ní. Nemá důvod být v klidu. "Já se zbláznil?!" Zavrtí hlavou a ozve se z něj ironicky smích bez náznaku jediného humoru. Následně jí už chytí ruku za zápěstí, aby do něj nestrčila. "Bylo z to buď ona nebo já, zvolil jsem sebe.Nevim jak by ses zachovala ty, očividně když bylo moje rozhodnutí tak špatné umřít místo ní a tím jí tak zachránit její vlastní život, rozhodla by ses nejspíše opačně a jen sledovala jak ona sama umírá! " Vyjede po ní a pustí její ruku.

"Vždyckyje nějáke řešení!" Zaječí na něj, když jí chytí ruku, tak se mu pokusí vycuknout,ale nepodaří se jí to..ale když jí tu ruku pustí, stáhne jí zpátky. "Mohl jsi třeba požadat Davinu! " Letmose podíva na ní, která tam bezvládně leží společně s Hope a obě dvě jsou mimo.
"Ty vubec nevíš co jsi zpusobil!" zavrčí vlepí mu facku. "Tohle všechno, co se stalo a díky tomu že ses rozhodl umřít i s Elijahem! si způsobil vlastně jste oba dva zpusobili to, že se vystavili nebezpečí! Nevím, které z těch všech provedli to kouzlo,ale ty vubec nevíš co jsi zpusobil!" Zamračí se hodně moc. a vrazí mu ještě jednu facku z druhe strany. "Kdo se celou dobu staral o Hope? Z její rodiny nikdo! Nikdo, kdo zbyl!" To vlastně byla Rebekah a FReya a kde jim byl konec. Nemluvě o Kolovi, ten od doby co byl s Davinou, byl neustale pryč. Naštvaně se na ně podíva.

"Samozřejmě že je, ale ohledně tohohle nebylo žádné stále řešení!" Ani on není zrovna v klidu. Vážně mu tu vyčítá, že se zabil, aby ochránil jejich dceru? Aby nemusela umřít ona? "Byla to buď ona nebo já, Hayley! S Hollow jsme se snažili bojovat roky a dokonce ani Freya s Davinou na nic nepřišli a ty to moc dobře víš!" Zavrčí. "Udělal jsem co jsem mohl, všichni jsme se snažili přijít na jiné řešení, ale jiné řešení nebylo.." Byl by ještě něco dalšího řekl, ale přilétla mu od ní facka. No, nemá v plánu klesnout tak hluboko, aby jí to vrátil, dokonce ani před lety, kdy měli opět neshody právě ohleně Hope jí nic nevracel. "Elijaha jsem neprosil, aby umřel, ale stejně jako ty jsem se nechal zabít pro její ochranu! Protože má smrt zabila nejen mě, ale konečně i to Hollow!" Uhne pohledem ve chvíli, kdy mu další vrazí, no nakonec se na ní zase podívá. "Nikdo? Ano, ztratila toho hodně a ani jeden z nás tohle pro ní nikdy nechtěl, ale byli tu pro ní ostatní! Stále měla Rebekah s Marcelem, Freyu s Keelin nebo Kola s Davinou!" Připomene jí. "Měla dost lidí na to, kteří by jí ochránili!" Rozhodí rukama. "A možná bys měla přestat ukazovat jen na mě. Tys jí opustila první." Připomene jí. Nebylo to vhodné, ale začal jednat zase impulsivně s čímž se vážou i nevhodně volená slova.

Hayley se už chtěla uklidnit. "Vždycky to jde,ty nevíš co tímhle kouzlem způsobili"usklibne se,potom se ironicky uchechtne. "Jinak bychom se nesetkali s předky, copak to nechápeš?!" Opět zvýšila hlas. "Já?! Já sem ji zachránila život tím že jsem obětovala sebe,protože tvůj bratr zapomněl kdo všichni jsme,jestli si vzpomínáš" usklibne se. "To díky tomu jsem musela obětovat svůj život když Elijah byl na jejich straně!" Trochu víc zavrci než bylo nutné,její agresivita stoupá hodně rychle někdo se jim do tohohle míchat tak ho nejspíš rozerve na kousíčky. Letmo zase střelí pohledem k Hope,pak zase k němu. "Víš že Hope mohla umřít kvůli zákazanemu kouzlu! Kdo na ni celou dobu dohlížel,Freya s Rebekah určitě ne! U Daviny bych nečekala že by Hope od toho odrazovala ale co ty dvě?!" Rozhodí rukama,možná že dost věcí věděla díky právě Darkness.

Hope se začala pomalu probouzet, nechybělo ani ukrutné třeštění hlavy, které nějak nechtělo ustát, proto ještě nějakou chvilku měla zavřené oči, i když nepatrně vnímala. Až po delší chvilce, co už byla vzhůru, zaslechla až moc dobře známí hlas a v tu ránu své oči otevřela a posadila se v mžiku do sedu. Viděla svou mámu, byl to pro ní naprostý šok, že se na chvilku nezmohla ani na slovo. Jen pozorovala, jak se ti dva hádají a řvou na sebou, ale nijak do toho nezasahovala. Bylo jí líto, že jejich první společné setkání muselo proběhnout v takovéhle atmosféře, sice jí to trápilo, ale víc byla ráda za to, že je zpátky. "Mami?" řekne nakonec, když se odhodlá něco říct a skočit těm dvou do řeči. Hned nakonec vstane z té země a hádka nehádka, rozběhne se jí přímo do náruče a silně jí obejme, přičemž začne i štěstím plakat. "Tak moc si mi chyběla!" řekne mezi vzlyky a pak se od ní na moment poodtáhne a koukne na ní, načež se na její tváři objeví spokojený úsměv.
"Proč se vůbec hádáte?" zeptá se nakonec a mírně se zamračí, protože i to jí docela zajímalo. Nechtěla, aby její rodiče spolu vycházeli takhle, obzvlášť když by spolu měli spíše spolupracovat. Najednou ale ucítí, jak se zvedá vítr, který nevěstí nic dobrého. Chvilku si ještě myslí, že jsou to předci, ale pak zaslechne Dee a to hned zbystří sluch. "Destiny!" rozběhne se hned na to místo, kde se nachází a když uvidí Darkness, tak v ní najednou zamrazí. Už jen její přítomnost v ní vyvolává takové divné emoce. "Kdo sakra jsi?!" zamračí se a hned spěchá pomoct Dee vyndat tu větev z jejího břicha, kterou jí tam Ness probodla.

"Řešení jsme hledali roky Hayley a ty to moc dobře víš a my už jsme neměli čas na další hledání. Umírala!" Připomene jí. Však na chvíli jí ani nebilo srdce. Ten hrozný pocit, strach, že o ní přišel si pamatuje do teď. "S předky? Ty ses možná setkala s předky?" No, on si absolutně nic nepamatuje. Poslední co si pamatuje je to jak umřel a pak až jak se probudil. Co probíhalo na druhé straně, nebo jak se teď nazývá nějaký ten posmrtný svět on už neví, má z tho absolutní okno a těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. "Nemůžu za to, si Elijah nechal vymazat vzpomínky. Tohle na mě neházej! Ale udělal jsem praticky to samé co ty a kdyby jsi byla na mém místě, udělala by jsi to samé, protože nevím jak pro tebe, ale pro mě není nic důležitější, než její život!" Udělal to, co by udělala spousta rodičů - obětoval sám sebe, aby zachránil své dítě. "Ale neumřela a Freya byla u toho, vyzná se v kouzlech a kdyby se cokoliv začalo zvrtávat, zastavila by jí a i kdyby jí to kdokoliv zakázal, měla by jsi jí znát natolik, aby jsi věděla, že by do toho šla klidně potají a nikdo jí nemůže hlídat 24 hodin v kuse! Tahle tvoje scéna, kterou tu předvádíš, je zbytečná." Dodá, když v tom najednou se Hope probudila a vrhla se Hayley do náruče.
Samozřejmě pak přišla na řadu otázka, proč se hádají, ale ještě dřív, než by stačil cokoliv odpovědět se Hope z nějakého pro něj neznámého důvodu rozeběhla na hřbitov. "Hope!" Zakřičí za ní a na nic nečeká a okamžitě se vydá za ní. Nevytáhl jí odtamtud, aby se zase dostala do nějakého ohrožení v podobě těch otravných předků.

"Vždycky je nějáka skulinka!" Zavrčela mírně,byla v tomhůe trpchu víc tvrdohlava, pak jen zavrtěla hlavou, potom možna že ta její agrese byla zpusobena tím jak byla v tom jinem světe, zhluboka se nadechne měla chut ho znovu udeřit. "Já to chápu,ale nechat jí tady bez obou rodiču?! Ty ses prostě..fajn.."rozhodí rukama jako na znamení, že už to vzdáva, protože by ho nemohla už déle vystat s dohadovadoním nejspíš, zhluboka se nadechne. "Vubec nevíš, co jsem tam prožila" ušklíbne se, protože jako jedna z nich si pamatovala to že trpěla,jako jedina,ale kdoví jak na tom byli vlastně ostatní. "Nemužu to ze sebe dostat, tak jak bych chtěla!" V jejím hlase je slyšet mírna znamka agrese vzteku a jako by hladově.
Po chvili uslyšela hlass ve dcery apo chvili jí vlítla do náruče. "Hope" Vydechla z ust a na chvili se s ní objala. Je tak ráda že jí ma u sebe, aspon do chvíle než se Hope rozeběhne pryč. "Hope!" vykřikne po ní a podíva se na ní.
"To si ze mě děláš srandu" zavrčí mírně naštvaně,ovšem rozeběhne se za nimi taky, přece je v tom nenechá uplně samotné,hlavně po tom co se všechno za tu chvilku událo.