School Hall

Byl nový den, bylo brzy ráno kdy se Davina rozhodla že navštíví Hope, Kolovu neteř. Pár dní nebyla zrovna v dvakrat dobré náladě, po tom co se pohadali tak potřebovala vypadnout a taky tak udělala. Sbalila si pár věci,nasedla do auta trochu si povzdychla a když se podívala na ruku na které měla pořád prstýnek, kterým jí požádal o ruku, mírně se ušklíbnula a po chvili ho stáhla z prstu.

O PÁR HODIN POZDĚJI

Konečně Davina dorazila do Mystic Falls nebo vlastně poblíž Mystic Falls, když konečně po delším hledaním našla Salvatorovic školu pro nadpřirozene děti. Nikdy ve městě nebyla a proto to byl pro ní docela oříšek. Ovšem po chvili už byla na místě, auto nechala zaparkované někde o podál a šla ke dveřím. Po chvili otevřela dveře a vešla dovnit. " Hm moc zabezpečené to teda nemají" Jen tak si prohodila pro sebe, když se ocitla na chodbě, kolem ní procházelo pár studentu.

"Hope Mikaelsonová?!" Zavolala hlasitě ikdyž věděla že by jí Hope nejspíš slyšela. Zhluboka se nadechla doufajíc že bude ve škole nebo aspon u sebe v pokoji.

ZOELLA
Už je par dní ve škole a rychle si zvykla na místní pravidla, které nastavil Alric. Neměla moc času, aby se někým pořádně přestavila a seznámila. Tak se rozhodla, že půjde projít na chodbu, kde někdo určitě bude. Co jen u slyšela volaní Hope Mikealson. Je tu pár dní a dívce slyšela už dost věci, kdo je zač a co je její rodina.

Hope zrovna procházela chodbou a chtěla zajít na chvíli do knihovny, ale jakmile zaslechla svoje jméno, tak zbystřila. Nejdřív nepoznala hlasy Daviny, ale když už jí pak i viděla, tak se k ní rozešla a silně jí objala. "Ahoj! Co tu děláš?" řekla překvapeným, ale zároveň zvědavým hlasem. Naposledy se viděly, když se sešly i s ostatními čarodějky, kvůli tomu zakázanému kouzlu, který měl přivést jejich milované zpět. Bohužel už to byl měsíc a nic se nestalo. Byla kvůli tomu zklamaná a smutná, že to opravdu nevyšlo, ale nevzdávala se a každý den se snažila najít nový způsob, jak svou rodinu získat zpět. "Moc ráda tě vidím, kde máš Kola?" dodala ještě po tom, co se od ní odtáhla a s úsměvem na ní koukla.

procházela se dál chodbou. Cestou mohla vidět několik lidí, které na ní jenom divně dívali. Měla z toho špatný pocit jako kdyby se vůbec nepatřila. Šla dál až došla k dvou žena. Jedna byla studentka, podle její ho oblečení, které se tady nosí. Druhá byla jenom asi její návštěva. Zastavila se u nich, ale pohled ženy nebyl nějak dvakrát příjemný a tak se zamračila a podívala se na studentku. "Nevíš jak se dostanu do knihovny?"zeptá se a lehce se usměje. Tu ženu by ráda zabila.

Trošku se zarazila nad její poznámkou, která se týkala Kola. Byla zvědavá, co se mezi nimi stalo, ale nechtěla se, zas tak moc vyptávat. "O tom mi později musíš povědět" odvětila jen a dál tohle téma nechala otevřené. "Jak bych to jen mohla zvládat.." povzdychla si nad tím, protože i když se opravdu snažila nebýt smutná z toho, že to nevyšlo, tak jí vždycky něco připomnělo její rodinu. "Doufala jsem, že to kouzlo vyjde" zamumlala potichu, aby to nikdo neslyšel. "Doufala jsem, že je dostanu zpátky" zakroutila nad tím hlavou. Pak si všimla výrazu Daviny, který směřoval k Zoelle, která k nim zrovna přišla. Hned se na ní přívětivě usmála, protože Zoella byla jedna z mála, která jí zatím nepředhazovala, co je zač její rodina. Možná to bylo tím, že byla nová, ale Hope nějak tak doufala, že by z nich mohly být dobré kamarádky, kterých tady moc neměla. Přeci jen by si mohly rozumět. "Knihovnu najdeš, když půjdeš rovně dál touhle chodbou a na konci zahneš doprava, klidně bychom tě tam mohly tady s Davinou doprovodit, pokud si nejsi jistá, že jí najdeš. Že ano?" koukne s nadzvednutým obočím na Davinu, která se moc přívětivě netváří.

"Já vím, Hope. Všichni jsme v to doufali." Podívala se na ní už trochu s výrazem který byl povzbudivější ačkoliv jí bylo líto že to nevyšlo. "Najdeme jiny zpusob jak je dostat zpátky" Jenže to už netušili co to jejich kouzlo způsobilo a jake problemy to teprve způsobí a především co vypustili ven. Podívala se na Zoe, vycitila že je to upír a především ten pohled se jí nelibil.  "Ano,kdyžtak tě tam doprovodíme,ale potom budu muset běžet" Po chvíli natahla ruku aby jí způsobila bolehlav. "Být tebou to nezkouším,to co jsi měla v úmyslu." Chtěla jí dát naznak toho že je to velmi mocná čarodějka, byla jako první z těch nejmocnějších,než přišla Freya a než se narodila Hope.
Pak se znovu otočila na Hope, mile se usmala a potom na Zoe "Těší mě Zoe,jsem Davina" Když se teda holky rozešli doprovodit tu malou blond holku ke knihovně, tak celou cestu mlčela a nechala ty dvě spolu komunikovat a tak nějak prostě poslouchala o čem se baví. Potom když dorazili ke knihovně, otočila se na Hope. "Budu muset běžet, musím si ještě něco zařidit, uvidime se pzději. Ještě se tu za tebou zastavím" Znovu se prohrabla ve vlasech a mile se usmala, obejmula ji. "Mějte se holky" Pomalu se rozešla zase zpátky k odchodu si něco zařidit.

Když Hope pro mluvila tak klidným a hezký hlasem, než její asi kamarádka, tak musela říct, že asi nebude špatná jak každý říká. Podívá se na obě dvě a lehce přikývne nebo jak radila kam, tak by se už dávno ztratila. "Budu jenom ráda. Jinak já jsem Zoella" řekne a usmeje se.

"Já jsem Hope, těší mě" usmála se na ní a pak se rozešly směrem k té knihovně. Když se na ní pak Davina podívala a řekla, že si musí jít něco zařídit, tak si malinko povzdychla. "To jsi se teda moc dlouho nezdržela!" odfrkla si. "Ale opravdu se později zastav, potřebuji se s tebou ještě na něčem domluvit" objala jí také na rozloučenou. "Tak zatím!" zamávala jí ještě jednou ručkou. Pak se otočila zpátky k Zoe. "Tak jak se ti tady zatím líbí?" zeptá se zvědavě a mezitím vejde dovnitř do té knihovny. "A odkud vůbec jsi?" dál se zvědavě vyptávala. To je snad takhle poprvé, co si s někým normálně povídá. Možná jí Zoella opravdu zaujala.

Podívala se na Davinu a úsměv, který ji objetovala nebyl upřímný nebo už ji moc neměla lásce. "Taky mě těší" řekne a rozjede se směrem k knihovně. Šla vedle Hope, která ji vedla k knihovně. Ještě jednou se podívala na Davinu, aby poslat úsměv na pozdrav, ale pak se věnovala Hope. "Nějak si ještě zvykám, ale není to špatný" řekne a lehce usměje a možná další lež co řekla nebo se jí tu vůbec nelíbí, ale je tu pár dní. "Jsem z Ruska, ale pochází z Atlanty" řekne a podívá se před sebe, kde uvidí napis Knihovna.

“Začátky tu bývají těžké, ale věř mi, že si tu zvykneš a zamiluješ si to tu” pousmála se povzbudivě, I když sama tu nebyla úplně spokojená. Bohužel to byl její nový dočasný domov. “Páni, z Ruska?” párkrát překvapeně zamrká.” Jak si se stala vůbec upírem? Pokud se o tom ale nechceš bavit, nemusíš”Dodala ještě, i když byla zvědavá. Přeci jen ona už se narodila tím kým je, byla na to připravena, jí se naopak musel změnit život ze dne na den a to jí bylo teprve šestnáct let.

Podívala se na ní a chtěla něco říct, že by si nezvykla tuhle školu možná nikdy. Byla zvyklá na to, že si může dělat co chce, ale teď musí dodržovat nějaké pravidla. To taky doufám řekne a lehce povzdychne nebo si myslí něco jiného. Když se zeptala jako se stala upírkou, tak se na ní podívala a její očí šlo vidět, ať se na to neptá, ale když to chce vidět tak jí to řekne "Bylo to na moje šestnácté narozeniny, kdy jsme s kamarádkami šli pařit ven a já jsem potkala jedno člověka. Nevěděla jsem, že je to upír, nalákal mě do jeho domu, kde mě..." podívá před sebe a zavře oči, aby nezačala brečet a pořádně se nadechne. "Znásilnil a pak proměnil"  Vejde do knihovny, kde vytáhla z kapsy papír, kde měla napsané nějaké knížky.

Celou dobu jí pozorně poslouchala, co říká. Možná neměla být tak zvědavá, teď lituje, že se vůbec zeptala. Nevěděla, že prožila něco takového. Chvilku mezi nimi bylo ticho, neměla k tomu, co říct, ale nakonec si odkašlala a koukla na ní "Promiň, neměla jsem se ptát. Mrzí mě, co se ti stalo. To sis určitě nezasloužila." smutně se pousměje a povzdychne si. "Každopádně pokud bys ještě někdy potřebovala nějakou pomoct, jsem tu pro tebe" Usměje se, ale tentokrát povzbudivě. "Chceš ještě pomoct s těmi knížkami nebo tady už to zvládneš sama?" nadzvedne tázavě obočí.

Dívala se do toho papíru, aby zapomněla co teď jí řekla nebo nikdy někomu neřekla co se jí stalo,ani rodině. Byla první, který řekla co se jí stalo. Pohoděpodívá se na ní usměje se.Určitě někdy na něco zaptám a tady to už zvládnu samařekne a usměje

"Dobře, tak se měj zatím hezky!" odvětí ještě, než se rozejde hledat svoje věci. V téhle knihovně je naprosto všechno, Hope se proto rozejde do oddělení, kam studenti moc nesmějí chodit - Tam kde najde zakázaná kouzla, která se ve škole nesmějí praktikovat. Sice Hope Ricka uznává a respektuje, ale v tomto ohledu je moc tvrdohlavá na to, aby přestala hledat způsoby, jak mámu s tátou a strejdou vrátit zpátky. Proto si do batohu nandá, co nejvíce knížek a pak se vydá ven z knihovny a vlastně úplně ven ze školy, aby měla svůj klid a aby se mohla soustředit. Ví, že kdyby jí nachytal Rick, tak by se to neobešlo bez následků. I tak to musela risknout.

Josie zrovna tak nějak bloumala po školní chodbě a o nčem přemýšlela v ruce držela knížky o kouzlení,kdyby to věděl Alarick nejspíš by ji zae vynadal,nebylo by to poprvé. Byla naštvaná na to že Lizzie se momentálně chovala divně a všechno hazela na Josie a ovšem vynadani od otce se vždycky dočkala právě ona. Po chvili se zastavila na místě na chvili koukala do blba.

Dneska toho neměla zrovna nejméně na práci ve škole, další den plný povinností, na to je však zvyklá a vždy se snaží, aby vše bylo perfektní. Po chvilce si všimla Jossie, která stála naproti ní a dívala se někam do blba. ,,Děje se něco ?" zeptá se ji a postaví se před ni, vypadá docela sklesle a tak se ji samozřejmě zeptá, jestli je v pořádku a nestalo se něco.

Josie chvíli byla ještě mimo než si všimla Caroline. "Mami"Vydechla překvapeně. "Vlastně jo, táta mi trochu vynadal že jsme s Hope kouzlily." mírně se ušklíbne, nechtěla ji říct že to byla černá magie. "Nemluvě o tom že se na mě Lizzie zlobí a vlastně je jina, všimla sis toho?" Nadzvedla obočí a podívala se na ní. "Kde je táta vubec?" rozhledla se kolem. Netušila že tady ALarick vubec není a že má asi nějake zařizovaní. "Doufám že není někde s Hope, to by se Lizzie asi nelibilo" Znovu se na její tváři objeví úšklebek. Sama neměla proti Hope nic, na to že s ní jejich tata traví víc času, to se jí sice nelíbilo,ale tušila že se něco děje už kvuli tomu že porušili spolu pravidla.

Nechala ji mluvit a vyslechla si ji. ,,Aha," zarazí se a pozvedne jedno obočí. ,,No a co přesně jste kouzlily ?" zeptá se ji ještě protože přeci jenom jsou rozdíly mezi kouzlením černé magie a nějakého jednoduchého kouzla. ,,Tvoje sestra je hodně citlivá, stalo se v poslední době něco, co by ji mohlo hodně ovlivnit nebo ...," odmlčí se na chvíli a povzdechne si. ,,Jste sestry, chce to jen trochu času, určitě ti odpustí," snaží se ji uklidnit a usměje se na ni. ,,Má .. pracovní záležitosti," řekne jednoduše a dál to nerozvádí. ,,To si nemyslím, Hope by měla být tady ve škole nebo ne ?" řekne a pohladí ji po rameni. ,,Kdyby se cokoliv dělo, víte že mi můžete všechno říct, že jo ?" nahne hlavu na stranu a cukne koutky.

"Mami nezlob se ale Hope sem dovedla dva kluky , jeden byl Landon a on prostě ukradl tatkovi nějáky nuž a tak jsem Hope pomohla ho najít, nebylo to obyčejné kouzlo" Kousne se do rtu a podíva se na ní. "Nevím co by ji mohlo ovlivnit, možná to že kluci o ni nemají zájem, teda ty o které má ona" Pokrčí rameny. "Hope? Ne-e, není tady.Myslela jsem že zase odjela s ním" zase se lehce ušklíbne "Já vím že ti mužeme vždycky říct všechno" pousměje se na ní.

,,Počkej, počkej jsou všichni v pořádku ?" zeptá se ji a zhluboka se nadechne. ,,To se změní, je ještě hodně mladá, určitě ji někdo bude mít rád," řekne a potom ji nechá další prostor pro mluvení. ,,Aha.. no,...," odmlčí se. Nejspíš bude muset zavolat Rickovi a potom si s ním promluvit. Tohle se ji moc nelíbilo, samozřejmě proti Hope nic neměla, jen neměla ráda, když se věci děly za jejími zády. ,,To je dobře, pojď sem," řekne a obejme ji.

"Jo všichni jsou v pořádku, on tata nam toho moc nevysvětlil, občas to vypada že jí ma radši, ani na náš zápas tady nebyl, vlastně chtěl abychom prohrali abychom vypadali normálně a myslim že kvuli tomu je taky Lizzie naštvana.." Podíva se na ní, když ji dala ten prostor mluvit, nadechne se.
"Myslíš že je s tátou?" Nadzvedla obočí a pak už ji obejmula. "Mami? Víš že bude ten svátek všech svatých"(sice byl ale to nevadi) Znovu se na ní podívá. "Budeme to nějak tady taky slavit?" Už se na ní dívala trochu se zájmem, vždycky jim ve škole tvrdili že by měli dodržovat tradice.

,,Vždyť, ale obě moc dobře víte, že to tak není," snaží se ji to nějak vysvětlit, i když to pro ni není moc jednoduché, když by to s nimi měl řešit spíš Rick. ,,Ale určitě měl pádný důvod, proč se tam neukázal, jen tak pro nic za nic by to nepromeškal, to víš," řekne a přitom cukne koutky. ,,To nevím," řekne popravdě, alespoň ona by jim měla říkat pravdu nebo se ji nevyhýbat. ,,A co s tím ?" zeptá se ji, protože teď ji moc nechápe. ,,No, to ještě musím probrat s ostatními učiteli," řekne, ale dá ji naději, že je to možné, protože opravdu je.

"Já vím, mami" usměje se na ní a pokyve hlavou ikdyž není vubec v pozitivní naladě. "Ale dělá před náma hrozný tajnosti" mírně se zamračí. "Ach jo,ale proč se takhle poslední dobou chova?" nadzvedla oboč, chtěla přece jenom vědět trochu víc.

Cukne koutky, teď moc dobře věděla, že má pravdu, ale nemohla ji to jen odsouhlasit, aby Ricka takhle podrazila. ,,Je toho na něj moc a.." už neví jak pokračovat, stejně má ještě nějaké věci na práci. ,,Hele já musím taky ještě pár věcí zařídit, ale později to probereme ano ?" řekne a už to vypadá jako rozloučení, avšak předtím než odejde ještě pořká na nějakou její reakci.